Náklady na život se staly ústředním problémem evropských voličů

Desetiletí po finanční krizi dominovaly dění v Evropské unii problémy neřízené migrace a poté klimatické změny. A obě dominantní témata výrazně přetvořila nejen politické síly uvnitř bloku. Formovala nejzásadnější unijní politiky, určovala podobu veřejného prostoru a vynášela k moci nové politické síly. 

Boj proti prchajícím lidem z Blízkého východu, Asie a Afriky dal vzniknout řadě nacionalistických stran napříč starým kontinentem – v Česku téma vytěžil Tomio Okamura a jeho SPD, v Itálie strana Liga Severu Mattea Salviniho a v Německu Alternativa pro Německo. Obezřetnost k péči o životní prostředí a nutnost reagovat na klimatickou změnu využívaly strany z druhé části spektra, například němečtí Zelení, ale i francouzský prezident Emmanuel Macron. 

Naléhavost obou témat však postupem času slábla, ačkoli téma nelegální migrace patří stále k největším obavám, které obyvatelé EU pociťují. Po pandemii se k tomu přidala ještě obří výzva, a to náklady na život. Zejména v hlavních městech unijních metropolí vyšplhaly ceny bydlení do nepředstavitelných výšin a v kombinaci s vysokou inflací, která byla spojená se začátkem konfliktu na Ukrajině, se náklady na život opět staly jednou z největších otázek. Ukazují to třeba výsledky celounijního průzkumného šetření Eurobarometru – přes 30 procent obyvatel Unie to považuje za největší aktuální problém. 

Není to tak dávno, co stejnému průzkumu dominovalo velmi podobné téma – po finanční krizi po roce 2009 se lidé nejvíce obávali nezaměstnanosti; toho, že si nemohli najít práci nebo že o ni přijdou. Nyní řeší jiné téma: i když každý den pracují, nejsou spokojení se svou životní situací. Neboli část obyvatel má pocit, že ani s jistotou zaměstnání nedosáhnou na přijatelný životní standard.