Nutná sebeobrana
První republika nepostupovala proti fašistům a komunistům vždy v rukavičkách
Německý politolog Karl Loewenstein si již ve třicátých letech 20. století všiml slabosti demokracií vůči masovým extremistickým hnutím, která parlamentní systém jen zneužila k získání moci, aby jej pak zničila a nastolila diktaturu. Demokracie podle Loewensteina musela hájit individuální svobody a práva, měla však také právo trestat a stíhat všechny, kdo by tyto svobody chtěli potlačovat. Z „čisté“ se měla stát „militantní“ nebo také „bránící se“ demokracie. To se ale snáze řekne, než učiní. Kam až může demokracie zajít, aby ubránila svoji existenci? Může někdy hrát nefér? Řadu zajímavých příkladů nabízí v tomto smyslu masarykovská první republika.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
