Není to jen ženský šatník, co podléhá módním trendům, nevyhne se jim ani ekonomie a hospodářská politika. Ještě před několika lety byla v módě doktrína fiskální přísnosti. Recese ji však otupila a do popředí se dostali zastánci klasické keynesiánské stimulace prostřednictvím veřejných financí, které podpořilo zjištění, že utahování opasků v krizi má horší důsledky, než se původně myslelo. Tyto zvraty ale mohou vést k tomu, že při opožděné reakci vlád na ekonomickou situaci bude fiskální politika permanentně špatně nastavená.
V aktuálních materiálech české vlády se píše, že při sestavování státního rozpočtu si vláda klade za cíl podporu hospodářského růstu a zaměstnanosti. Ani zmínka o stabilizační roli fiskální politiky v ekonomice. Veřejné finance by v rámci svých možností (daných zodpovědností předchozích vlád) měly pomáhat ekonomice, když se ocitne v recesi, a naopak brzdit příliš optimismu v růstové fázi hospodářského cyklu. Realita je taková, že před finanční krizí si české veřejné finance žily svým vlastním, deficitním životem bez ohledu na vývoj ekonomiky. V roce 2009, kdy na naši ekonomiku dolehly negativní dopady finanční krize, zareagovaly veřejné finance správně. Zvýšení výdajů v kombinaci se snížením daňových příjmů sice vedlo k výraznému zvýšení deficitu, ale pomohlo zmírnit recesi. Další čtyři roky pak byly ve znamení škrtů bez ohledu na to, že se ekonomika na konci roku 2011 vrátila do recese.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
