Minulé úterý vstoupil do milionů českých domácností nový host. Je nečekaný, tajemný a má možnost nahlížet do soukromí svých hostitelů. Zatím není jasné, jaký udělá dojem. Řeč je o obchodní transakci roku – prodeji největšího telefonního operátora v Česku do rukou zdejší finanční skupiny PPF. Protože nejde o zaběhnutou telekomunikační firmu operující jinde v západním světě, není od věci zalovit v archivech, kdo se vlastně více než pěti milionů telefonních a internetových připojení v Česku ujímá.
Rizika
PPF už od devadesátých let hypnotizuje českou veřejnost tajnostmi, které provázejí její vzestup a hlavně osobu majitele Petra Kellnera, v mediálním žargonu titulovaného vytrvale souslovím „nejbohatší Čech“. Problém je, že počátky Kellnerova bohatství a vlivu jsou značně nejasné. Kellner přišel k penězům už v první polovině devadesátých let. Otázky „jak“ odbývali strážci jeho soukromí tím, že odjel do Ruska a zúčastnil se tamní privatizace. Není jasné, jakých podniků ani s jakými ruskými partnery.
I v Česku si Kellner vydobyl postavení spornou privatizací, a sice skomírající České pojišťovny, kterou ovládl s pomocí bývalého ministra financí Ivana Kočárníka (ODS), muže, jenž později zaparkoval svoji kariéru právě v PPF na pozici šéfa představenstva České pojišťovny.
V té době se PPF stalo významnou českou firmou, jejíž šéf si však nepřestával libovat v tajnostech. Odmítal a stále odmítá nechat se fotografovat (dlouhé roky v médiích kolovala jeho jediná a nekvalitní fotografie), na veřejnosti se neukazuje, výjimečné rozhovory pečlivě aranžuje. Nejasná je i majetková struktura PPF. Všeobecně se má sice za to, že Kellner je dominantní majitel, firma však sídlí v Nizozemsku a není možné dohledat detaily. Majiteli tedy mohou být i další lidé, například jeho partneři z časů ruské privatizace.
Právě obchody v Rusku jsou i z dnešního pohledu nejspornější. Kellner tam podniká ve finančnictví. Tedy v oboru, který podle znalců tamních poměrů vyžaduje kontakty v nejvyšší ruské administrativě, jejíž pověst – jak víme – je velmi špatná. Neexistují důkazy, že Kellner tyto kontakty má a jaké, každopádně však víme, že největší Kellnerova přízeň v české politice patří Václavu Klausovi, jenž vstřícností vůči Kremlu Vladimira Putina doslova přetékal. Přitom Kellner platí Klausovu privátní instituci – tzv. prezidentskou knihovnu, vstřícnost exprezidenta k autoritativnímu Putinovi tedy mohla být logickou protislužbou štědrému sponzorovi, jemuž jde v Rusku o obrovské peníze.
Pokud to tak skutečně bylo a jiný logičtější důvod Klausova zalíbení v Rusku, kromě neprokázané a neprokazatelné spolupráce s ruskou nástupnickou organizací KGB,zatím nikdo nenabídl, šlo by o nejmarkantnější ohýbání české vládní politiky pod tlakem zájmů privátní firmy, navíc směrem, který jde proti hodnotám a zájmůmsoučasného Česka.
Rostoucí síla PPF, vliv na politiky, tajemnosti kolem ní a její ruské zájmy řadí nákup Telefóniky v tuto chvíli mezi zprávy, jež nás nemohou zvlášť těšit. Najednou jsou tu rizika, s nimiž bychom si u běžné západní telekomunikační firmy lámat hlavu nemuseli.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
