V krátké době po sobě je tady už druhá přední státní kulturní instituce, o níž spousta lidí nahlas říká, že by bylo možná nejlepší ji zavřít. Po Národní galerii se takové pověsti dostalo Národnímu divadlu. Na tom, že to s ním jde od deseti k pěti, se po nedávné dramatické výměně vedení shodnou všichni, dokonce včetně zaměstnanců. Kdo za tento tristní stav vlastně může? A co si mají Češi, kteří na svou „zlatou kapličku“ každoročně přispívají pohádkovými penězi, počít?
Češi sobě
Národní divadlo žije ve strachu, co bude dál. Částečně si za to může samo
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům týdeníku Respekt.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením čísla nebo předplatného. Pokud jste již předplatitel, přihlaste se.
Čtěte již teď v našich aplikacích
