Neposkvrněné kresby Karla Havlíčka

Počkal, až děti usnou. Dal ženě dobrou noc. Pak si sedl ke kulatému stolu v obývacím pokoji, vzal tužku, papír a začal kreslit dalšího netvora. Takhle to Karel Havlíček (1907–1988) dělal každou noc 43 let, kdy zaznamenával své představy vynořující se z podvědomí a zároveň reflektující svět, v němž žil. Výsledkem jeho intimního rituálu je soubor až 15 tisíců kreseb, v nichž rezonují nejdrásavější léta, kterými prošla tato země během 20. století.

Vystudovaný právník a výtvarný autodidakt byl donedávna zapomenutým géniem zdejšího umění. V posledních letech se to ale mění a právě teď je další šance jeho dílo uvidět. V Muzeu Montanelli v pražské Nerudově ulici do konce října probíhá výstava desítek jeho kreseb s názvem Gigantomachie.

Averze vůči státu

Rodnou řečí Karla Havlíčka byla němčina. Narodil se v Berlíně, kde jeho otec pracoval jako jevištní výtvarník. Do Československa se rodina vrátila ve 20. letech, když se Havlíček starší stal hlavním scénografem Národního divadla. Jeho syn v Praze vystudoval práva a dal se na dráhu státního úředníka. Ta krátce po konci války vyvrcholila jmenováním policejním ředitelem v Kadani.

Tehdy už vznikaly první Havlíčkovy kresby. Začal se jim věnovat v 38 letech, kdy si řekl, že se ožení, usadí a i díky soustavné „noční práci“ vnese do…