Profesionalizovaný punk

Většina filmů zachycujících hudební revoltu mladistvých musí zákonitě končit deziluzí hlavních hrdinů, kteří se v pozdějších letech nějak „zaprodají“. Tento koloběh života se jeví jako neúprosný a různí filmaři se pak liší tím, jaký tón oné deziluzi přidělí, nebo zda se jí milosrdně vyhnou.

Snímek DonT Stop debutujícího sedmačtyřicetiletého režiséra Richarda Řeřichy trpí rozčarováním hned od začátku. V první (a také poslední) scéně vidíme prošedivělého pomačkaného čtyřicátníka, který trčí v dopravní zácpě a náhodou si poslechne kazetu z mládí, jež nás uvrhne do hodinu a půl dlouhého vzpomínání, jaké to bylo v roce 1983 založit si punkovou kapelu.