Na Smetanu nám nesahejte

Okolí slavného „baráku u nádraží“ představuje skutečnou symfonii betonu. Státní opera Praha (přezdívku získala kvůli poloze kousek od Hlavního nádraží) je sice zdařilé architektonické dílo z konce devatenáctého století, ale komunisté ji před čtyřiceti lety zavalili monumentálním komplexem bývalého Federálního shromáždění. Z druhé strany pak přibyly několikapodlažní garáže a dílo dovršila dálnice, která jako rozevřené kleště svírá kulturní stánek ze zbylých stran.

Utopená budova někdejšího Nového německého divadla ale v posledních dnech přitahuje pozornost médií i milovníků opery víc, než je obvyklé. Ministerstvo kultury totiž po letech tápání přišlo s ambiciózním plánem, jak zmodernizovat a zeštíhlit přebujelou pražskou operní scénu. Letošní příspěvek od ministerstva činí pro Státní operu 139 milionů korun, ale v Praze funguje ještě jedna podobně drahá operní scéna v Národním divadle a další miliony zde spotřebuje balet. Vnucuje se tím otázka, jestli si takovou velkorysost hlavní město může nadále dovolit. Slova náměstka ministra kultury Radka Zdráhala jsou jasná. „V Praze je dnes prostor pouze pro jeden operní, jeden baletní soubor a jeden orchestr.“ Zemětřesení tedy nenastane jen v „baráku u nádraží“, ale i v „baráku na břehu Vltavy“.

Opera, balet i orchestr

[image id=„129643060“…