„Z hudby se brzy stane něco jako tekoucí voda nebo elektřina,“ poznamenal v devět let starém rozhovoru pro list The New York Times převlékač žánrových kabátů David Bowie. Neomylný vizionář tenkrát trefně předpověděl situaci, do níž hudební byznys během uplynulé dekády dorostl. Bowie si hned zkraje povšiml toho, že pohodlná dostupnost jakékoli nahrávky on-line – ať už se dnes člověk rozhodne stahovat legálně nebo ilegálně, stačí mu několik kliknutí myši – učiní z hudby něco pocitově velmi laciného.
Minulý týden tiskem prolétla zpráva, že velká česká vydavatelství se spojila a hodlají počátkem dubna spustit server, kde zpřístupní své archivy k poslechu zdarma. Jde o reakci na klesající prodejní čísla fyzických nosičů: kombinace poslechu gratis s možností zpoplatněného stahování by měla posluchače motivovat nejen k poslechu, ale i k placení. Firmy detaily tají, ovšem je zřejmé, že portál by měl svou podobou připomínat populární švédský Spotify. Ten umožňuje přehrání jakékoli písně z dnes desetimilionové databáze zdarma, uživatelé platí, pouze pokud si skladby stahují na pevný disk či do mp3 přehrávače nebo když chtějí poslouchat celistvý tok hudby nepřerušovaný reklamami.
Jenže z deseti milionů uživatelů Spotify předplacenou službu nevyužívá ani osm procent. Zvlášť nespokojení jsou v tomto ohledu hudebníci: i když se jejich skladba přehrává po…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
