Krátce po románu Co svět světem stojí vychází v Česku další dílo v New Yorku usazeného Ira Columa McCanna. Zatímco předchozí titul byl inspirován neuvěřitelným kouskem provazochodce Philippa Petita, který v roce 1974 na laně překonal vzdálenost mezi střechami věží Světového obchodního centra, předobrazem nynější Zoli jsou události v romské komunitě v Polsku v polovině minulého století. McCann tu ovšem víc popouští uzdu své fantazii: ve skutečnosti velmi nešťastný osud básnířky Bronisławy Wajsové, známé jako Papusza, si upravil tak, aby nepůsobil zdaleka tak fatálně.
A navíc děj přenesl na Slovensko. Z Papuszi se stává Zoli Novotná. Uhrančivá dívka během řádění hlinkovců přišla o rodinu a svůj kmen záhy fascinuje spontánním zpěvem vlastních tesklivých textů. Její umělecký talent po válce objeví cizinec oslněný myšlenkou přerodu Československa v socialistický stát, který ze Zoli vytvoří – proti její vůli – symbol přeměny tradičních kočovníků v „občany cikánského původu“ budující novou, rozuměj lepší společnost. Což se v duchu doby projeví jejich násilným sestěhováním do panelákových ghett.
McCann před čtenářem rozehrává to, co mu jde nejlépe. V jeho literární šachové partii proti sobě nestojí jen černá a bílá, jak by se mohlo vzhledem k tématu zdát, ale objevují se tu i figurky šedé, rudé, hnědé či modré, řada z nich přitom svou barvu v průběhu děje zamění za jinou, z leckterého pěšáka se časem vyklube král a naopak. Autor Zolin osud nahlíží z různých perspektiv, mění osobu vypravěče i časovou rovinu. Silný je pak především ve vykreslování nejšťastnějších Zoliných let, událostí spojených s životem v divoké přírodě, jízdami v maringotkách s libozvučnými harfami a divokými nocemi u táborových ohňů.
Román začíná ztrácet na síle ve chvíli, kdy tento až mystický svět mizí, Zoli je za literární aktivitu vyloučena z vlastní komunity a celý text se posouvá do roviny láteření nad ztrátou dřívějších ideálů. Kdyby měl autor do detailu vylíčit, co se s Romy od 60. let u nás dělo, jistě by to do jeho romantizujících podobenství vneslo pachuť bezvýchodnosti. On se ovšem rozhodl naopak příběh opatřit – dosti nesmyslným – happy endem. Zatímco skutečná Papusza poslední desítky let života strávila v naprosté izolaci prokládané pobyty v blázinci, Zoli se dočká satisfakce, a to dokonce na mezinárodní úrovni. Není to vůbec špatná kniha, čte se báječně. Ale romistka Karolína Ryvolová to v doslovu píše přesně: „McCann napsal výborný román o jednom lidském osudu, vystihnout něco skutečně romského se mu ale při nejlepší vůli nepodařilo.“
Colum McCann: Zoli
Přeložila Barbora Punge Puchalská, Odeon, 280 stran
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
