Jak uškodit konkurenci
Patentován je i „dvojklik“. Spory mezi firmami o porušení práv platí zákazník.
Když se v polovině srpna rozhodl Google investovat částku převyšující svůj roční zisk do koupě ztrátového výrobce mobilních telefonů Motorola, většina analytiků se shodla, že jde hlavně o nákup nových zbraní ve válce o duševní vlastnictví. Svůj operační systém pro mobily zvaný Android, který má nakročeno ke světové nadvládě v oblasti tzv. chytrých telefonů (patří mu už téměř 40 procent světového trhu), měl totiž Google dosud chráněn jen asi tisícovkou patentů. Motorola, jeden ze zakladatelů celé branže, přitom vlastní kolem sedmnácti tisíc hardwarových i softwarových patentů a má podané žádosti o tisíce dalších.
To už je arzenál, na který si jen tak někdo netroufne. Všichni velcí hráči na trhu s výpočetní technikou se už léta navzájem drží v šachu tlustými šanony plnými legitimních i pochybných patentových práv. Pohled na schéma toho, kdo se s kým o jejich porušení soudí, připomíná rozpis turnaje hraného systémem každý s každým. Nejlepší odpovědí na patentovou žalobu bývá odvetná patentová žaloba a komentátoři sledují, kdy budou počítačové firmy zaměstnávat více advokátů než inženýrů. Už dnes se firmy snaží patentovat doslova cokoli a narýsovat hranice tak, aby vyřadily ze hry konkurenci.
Představitelé Googlu nikdy oficiálně nepřiznali, že jim při koupi Motoroly šlo především o patenty. Zajímavé ale je, že při jedné z velkých transakcí loňského roku prodala jedna slavná firma počítačové historie stovky svých patentů v ceně 510 204 dolarů a osm centů za patent. Když nyní vydělíme kupní cenu Motoroly počtem patentů v jejím držení, dojdeme ke stejné částce – vyjde to na cent přesně. Někteří analytici proto upozorňují, že si Google vlastně koupil patenty Motoroly a její továrnu na mobily k tomu dostal zadarmo.
Jak nebezpečné může neúplné patentové portfolio být, ukazují příklady úspěšných žalob na společnosti Samsung a HTC, které jsou nejdůležitějšími výrobci telefonů a přenosných počítačů poháněných Androidem. Samsung v Evropě a HTC v USA musely v létě stáhnout z obchodů některé své výrobky poté, co je patentovými žalobami torpédoval Apple, jemuž Android na rychle rostoucím trhu sebral výsadní postavení. Ušetřen ovšem není ani sám Apple, který zase musí platit finské Nokii deset dolarů z každého prodaného iPhonu za to, že anténa z telefonu nevyčnívá, ale je zabudovaná v těle přístroje. Pochopitelně se tím iPhony prodražují. A Nokia platí německé firmě IP.com, která vlastní patent na způsob, jímž se mobilní telefony přihlašují do sítě. To je přitom jen ten nejstručnější výběr největších letošních patentových sporů v oboru mobilní komunikace.
V digitálním světě přitom často stačí zdržet distribuci nového výrobku. Nový mobil nebo tablet může být o pár měsíců později už neprodejný, nebo prodejný jen se ztrátou, protože jej vystřídá vylepšená verze. Minulý týden tak na základě stížnosti Applu soud v Düsseldorfu potvrdil zákaz distribuce tabletu Samsung Galaxy Tab v Německu. Tablet se totiž příliš podobá úspěšnému iPadu. Jenomže ve světě spotřební elektroniky to často ani jinak nejde. Přístroje se montují ze stejných součástek (Samsung je například významným dodavatelem dílů pro iPad i iPhone), a když se na trhu prosadí například nový způsob ovládání, zákazníci jej vyžadují.
Patentoví bukanýři
Patentován je například dvojklik (Microsoft), jednoklik (Amazon) nebo třeba listování v dokumentech prstem na počítačích a mobilech s dotykovou obrazovkou (Apple). Jednotlivé patenty jsou často triviální, navzájem si protiřečí nebo jsou formulovány tak obecně, že se pod ně dá schovat leccos. V nepřehledném terénu se pohybují „patentoví bukanýři“, firmy, které shromažďují kolekce nejrůznějších patentů – nejčastěji je odkupují od krachujících technologických firem – a vydírají jimi společnosti, jež skutečně investují do vlastního vývoje a jsou existenčně závislé na tom, zda se jim výsledky podaří prodat.
Na patentech často tratí i jejich držitelé: Podle jedné studie měly v roce 2008 americké veřejně obchodované společnosti z patentů příjmy kolem čtyř miliard dolarů, náklady spojené s jejich vymáháním přitom dosáhly čtrnácti miliard. Týdeník The Economist dokonce letos v srpnu napsal, že „americký systém duševního vlastnictví je výsměch, který ohrožuje prosperitu celého světa“.
V Evropě je situace o něco lepší. Nelze zde tak snadno jako v USA patentovat například matematické vzorce, obchodní modely ani počítačové programy. Navzdory více než deset let trvajícímu lobbingu globálních korporací Evropa stále spoléhá spíš na ochranu softwaru autorským právem. V Evropě kvůli tomu probíhají především soudní spory o hardware – kdyby bylo možné patentovat i programy, bylo by pří daleko více.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
