Z Evropy přicházely v uplynulých dnech většinou samé špatné zprávy: pravděpodobnost řeckého bankrotu se zvýšila a riziková prémie (tedy cena financování dluhu) dosáhla rekordních hodnot i v případě Itálie, kterou skutečně nelze považovat za nějakou periferní zemi. Francouzským bankám byl snížen rating kvůli jejich náloži řeckých úvěrů (ano, trhy stále berou vážně výroky ratingových agentur). A co je nejhorší: Evropskou centrální banku náhle opustil „z osobních důvodů“ její muž číslo dvě, šéf výkonného výboru Jürgen Stark. Poté, co se možnosti vést ECB vzdal bývalý šéf Bundesbanky Axel Weber, jde již o druhý odchod důležitého Němce z čela této klíčové instituce. Možná ještě důležitější jsou pak stupňující se útoky na ECB ze strany německých médií a politiků (především ze strany CSU a FDP). Svědčí to o tom, že Němci, tedy lidé z ekonomicky nejdůležitější země Evropské unie, „své“ centrální bance přestávají věřit. Přitom vše, co se týká měny, na důvěře vysloveně stojí.
Tohle všechno se děje v době, kdy se de facto zastavil růst americké ekonomiky, a v době, kdy slavný motor evropské ekonomiky – Německo – výrazně zpomalil. Spekulace o rozpadu eurozóny nikdy nebyly silnější. Nelze se proto divit, že akciové a finanční trhy všude na světě tohle všechno vstřebávají se…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 54 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
