Co poslouchá vaše koza

„Sebral jsem odvahu a napsal do redakce Radia 1 e-mail, že bych tam chtěl vysílat,“ vzpomíná na jeden květnový večer roku 2007 Pierre Urban. Tehdy sotva dvacetiletý klučík, jehož jedinou zkušeností bylo amatérské provozování vlastního internetového vysílání s deseti posluchači. O místo stál, protože to bylo právě Radio 1, jež mu během dospívání otevřelo nečekané hudební obzory: setkal se tu s hudbou, již nenabízela žádná jiná tuzemská stanice, některé pořady si dokonce nahrával na kazety.

Odvaha se Urbanovi vyplatila. Počínaje dubnem letošního roku dostane v tomto kultovním pražském rádiu na starost rovnou hudební dramaturgii. Jeho nástup je symbolem změn, kterými Radio 1 momentálně prochází: už nechce žít jen ze své slávy, která vyvrcholila koncem devadesátých let. Zároveň ale moc dobře ví, že u téhle stanice byla veškerá progrese vždy pevně spojená s respektem k vlastní minulosti.

Radio 1 je skutečným fenoménem české mediální scény. Moderátoři tu pouští skladby, jež nejsou v hitparádách, k tomu mluví leckdy zahuhlaným či ráčkujícím civilním hlasem, který rozhodně nepodléhá diktátu rozjuchaného „sluníčkového dne“, jenž mají nakázaný jejich kolegové z celoplošných stanic. Tento ryze autorský přístup byl na západ od našich hranic vždy spjatý spíše s vysíláním komunitních a univerzitních rádií, maximálně si jej dovolují rádia veřejné služby. O to víc působí jako…