Na naši zmínku o roli Lidových novin v diskreditační kampani na Martina Bursíka se ozval Daniel Kaiser, který sympaticky přiznal jisté nedostatky v práci svého listu, když nepožadovali od lobbisty Jana Dobrovského více ověřitelných informací, ale zároveň dodal: „Dobrovský tím ovšem sám udělal chybu, přetáhl strunu a apriorním sympatizantům všeho zeleného – v tomto případě redakci Respektu – umožnil obejít podstatu příběhu: totiž skutečnost, že zásadnímu odpůrci těžařů hnědého uhlí Martinu Bursíkovi nesmrděly jejich peníze.“ Daniel Kaiser se ještě zeptal, co bychom psali, kdyby to samé udělal Martin Říman.
K tomu dvě, respektive tři poznámky. Zaprvé nemáme rádi vše zelené, třeba hrachová polévka není nic moc (i když ne všichni by souhlasili). Zadruhé, těžko vidět v obecné rovině problém v tom, že někdo pracuje pro soukromou společnost. Tím spíše, že si i poté, co vstoupí do politiky, zachová svůj kritický názor na její činnost. Když by ale politik v minulosti pracoval pro Czech Coal a následně ve funkci hájil její zájmy, pak by to problém nepochybně byl. Jinak řečeno, kdyby Říman vypracoval v době, kdy nevyvíjel žádnou politickou aktivitu, analýzy dejme tomu pro Hnutí Duha, co by na tom bylo? Ekologický právní servis například spolupracoval se společností Hyundai na zlepšení podmínek v Nošovicích. Vidí v tom někdo problém?
Zatřetí pojďme k meritu věci. Kritizovali jsme primárně diskreditační praktiky a není podstatné, jestli míří na Bursíka, Topolánka nebo Paroubka. Jde o princip. Nicméně pro Martina Bursíka je neoddiskutovatelným problémem, že pracoval pro Czech Coal a že ze smluv není jasné na čem. To vytváří korupční prostředí, o kterém sám Bursík mluvil v souvislosti s vládou. Stejně tak i částka za jeho práci je nečekaně vysoká na to, aby skončila jen diskusí s lidmi z Czech Coal. Z věcného hlediska je možná nejproblematičtější to, že celá jeho mise (ať už byla jakákoli) nemá jasné vyústění. Tím je myšleno, že Czech Coal evidentně o ničem „zeleném“ nepřesvědčil, což se vzhledem k přístupu této firmy k životnímu prostředí dalo očekávat. Proč do toho tedy šel?
Tyto otázky prostě na stole jsou. A tak jako si vláda Jana Fischera nemůže myslet, že vše kolem stažení horního zákona může přejít mlčením, nemůže si ani Martin Bursík myslet, že vše už bylo řečeno. Asi mu přijde nespravedlivé, že má odpovídat na otázky, které vyplynuly z diskreditační kampaně, ale taková už je politika.
A nyní ještě k obsahu Respektu. Vzhledem k tomu, že mezi čtenáři byl velmi pozitivně přijat náš pravidelný kulturní servis, který vychází jednou měsíčně (ten další vyjde 1. března), rozhodli jsme se ho otevřít i vám. To znamená, že v každém servisu se objeví zajímavý tip čtenáře. Posílejte je na adresu [email protected]. Budeme také rádi, když připojíte své postřehy, jak servis ještě zlepšit.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje
ERIK TABERY
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
