Když jsme před týdnem publikovali článek o studiích žurnalistiky na FSV UK, čekali jsme, že to vyvolá větší reakci. O škole se v hlavních médiích vlastně nikdy moc nepsalo. Je to jednak dáno tím, že v Česku se o vysokých školách vůbec málo píše, a zároveň i tím, že redaktorům se o své někdejší alma mater nechce psát. A ti, kteří ji nestudovali, ji mnohdy považují za zbytečnou, tak proč se jí věnovat?

Reakce jsou opravdu vášnivé, jedni píší, že jsme měli být tvrdší, jiní, že jsme byli nespravedliví, až krutí. V zájmu neexistující objektivity budiž řečeno, že většina stávajících studentů s článkem nesouhlasí. Nemáme to podložené nějakým výzkumem studentského mínění, stejně tak se nedá ověřit, proč se mezi absolventy ozývá kritiky více. Jsou to jen ohlasy, ale důležité. Stále častěji nám chodí reakce studentů jiných vysokých škol, podle kterých je u nich situace jako přes kopírák stejná.

Studenti žurnalistiky to mají těžší, protože článek byl o jejich škole, berou to tedy osobněji. Když se ale dají jejich výčitky k razanci článku pryč, nezbude příliš mnoho věcných výhrad. Vlastně i naopak, i kritici článku záhy přicházejí s celou řadou důležitých poznámek, co zlepšit. A nejde zrovna o detaily.

Každopádně to jen připomíná, že zdejším vysokým školám je třeba věnovat větší pozornost a vystavit je veřejné diskusi. Jinak budou všichni stále více zkoumat, proč článek vyšel, a ne, co v něm je.

Dost ale k číslu minulému. Z toho současného bych vaší pozornosti rozhodně doporučil článek z Jemenu od Marka Švehly doprovozený fotografiemi Matěje Stránského. Kolegové se do této nestabilní a stále pozorněji sledované země vydali proto, že se stává dalším důležitým centrem boje s al-Káidou. Právě o ní najdete v tomto čísle článek. Vzhledem k významu Jemenu a k tomu, jak je náročné odtud získat informace, jsme se rozhodli otisknout další velký materiál v příštím čísle.

Závěrem bych rád poblahopřál dvěma našim autorům, Janu Macháčkovi a Pavlu Kosatíkovi, kteří minulý týden získali Cenu Ferdinanda Peroutky. Gratulace samozřejmě míří i k Petrušce Šustrové, která tuto prestižní cenu rovněž obdržela.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

ERIK TABERY