41A_jaros_R50_2010_n.jpg
41A_jaros_R50_2010_n.jpg

„Ten váš dotaz mě inspiroval k rozhodnutí, že to probereme s poslanci.“ Předseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti Jan Bauer (ODS) vypadá, jako že ten nápad skutečně dostal až na základě dotazu Respektu. V bouřlivém čase hrozícího kolapsu eurozóny se totiž čeští poslanci z vlivného výboru pro otázky EU ještě ani jednou nesešli, aby si možné scénáře, které nás bezpochyby zásadně ovlivní, probrali a přemýšleli, co je pro Česko nejvýhodnější. Teď se tak má stát na první lednové schůzi výboru a Jan Bauer neskrývá radost, že přijít by měl „snad i Kalousek“.

41A_jaros_R50_2010_s.jpg
41A_jaros_R50_2010_s.jpg
Nejde ale jen o poslance a ochotu ministra financí udělat si na ně čas. Jde o celkové hledání odpovědi na docela důležitou otázku: Co čeští reprezentanti dělají v čase reálné hrozby rozpadu eurozóny, jenž by pro naši ekonomiku měl fatální důsledky?

 

Svěrací kazajka

Z vlastní iniciativy a zatím nejhlasitěji vstoupila do domácí debaty o eurozóně jinak diskrétní Česká národní banka. Na zasedání ministrů na konci listopadu vystoupil viceguvernér ČNB Vladimír Tomšík, představil pohled národní banky na nynější krizi a navrhl řešení: Česko by nikdy nemělo opustit korunu. Podle ČNB by vláda měla požádat Brusel o výjimku ze smluvní povinnosti euro přijmout. Premiér Petr Nečas poděkoval za „zajímavý příspěvek“ a bez hlubší debaty se šlo dál.

Jak přesně analýza centrálních bankéřů vypadá, nevíme. Vedení ČNB ji odmítá poskytnout veřejnosti s odkazem, že jde o „důvěrný“ materiál. Navíc banka je ze záhadných důvodů skoupá na slovo a v reakci na žádosti o vysvětlení své pozice nešetří arogancí. „Pokud budete schopná dát dohromady otázky, které mají hlavu a patu, pošlete mi je a já na ně odpovím podle toho, jestli mě zaujmou,“ říká do telefonu viceguvernér Mojmír Hampl.

41B_jaros_R50_2010_s.jpg
41B_jaros_R50_2010_s.jpg
Na otázky zaslané podle instrukcí tiskovému oddělení nakonec ČNB odpovídá takto: „Vlastní měna posloužila české ekonomice během krize velmi dobře – jako užitečný nárazník proti šokům. Stávající podoba eurozóny není důvěryhodná.“

Se stanoviskem ČNB souhlasí prezident, na rozdíl od banky je ale Klausova kancelář sdílnější. Kancléř Jiří Weigl rovněž v e-mailu – byť výrazně čtivěji než národní banka – píše, že euro je „svěrací kazajka“, která neumožňuje „obvyklá řešení krize předlužených zemí“ a hospodářské budoucnosti Evropy dává „chmurné vyhlídky“. Proto je zachování koruny „pojistkou proti obtížně předvídatelným budoucím rizikům“. I kancléřovy odpovědi jsou poměrně obecné a nelze je vzhledem k písemné komunikaci podrobit okamžitým námitkám. Například jak prezident zvažoval to, že minimálně proti jednomu „nepředvídatelnému riziku“ nás naše vlastní měna určitě neochrání – a sice v případě sázky spekulantů na pád koruny.

Nicméně na druhou stranu je třeba přiznat, že prezident nemusí svůj názor obhajovat, protože není za měnu ani ekonomickou strategii státu zodpovědný. Na rozdíl od ČNB a vlády.

 

Nejsme dost bohatí

Petr Nečas na návrh ČNB na výjimku z eura později řekl, že by to byl „těžko dosažitelný a i zbytečný krok“, neboť země si samy určují, kdy euro přijmou, „a tak vlastně už nyní máme časově nespecifikovanou výjimku“. Do debaty pak premiér přispěl ještě prohlášením v ČT, že jeho vláda „nikdy nestanoví datum přistoupení k euru“.

Se vzdáním se společné měny podle gusta ČNB nesouhlasí většina vlády. Řekl to jak šéf státní kasy Miroslav Kalousek, tak další ministři. Naopak, Nečasův slib některé z nich překvapil. Koaliční smlouva sice zmiňuje to stejné, tedy že Nečasova vláda nestanoví termín vstupu do eurozóny, podle ministra zahraničí ale „není šťastné v téhle těžké době říkat partnerům v Evropě ‚nechceme vás‘, když se nepídí po našem stanovisku“. „Nicméně bylo to realistické zhodnocení, do roku 2014, kdy končí mandát vlády, budeme mít co dělat dát do pořádku veřejné finance,“ míní Karel Schwarzenberg.

Jeho kolega a spolustraník Jaromír Drábek je toho názoru, že Nečas „poškozuje zájmy byznysu“, neboť podle něj poskytuje důvod obchodním partnerům firem a bankám, aby nebyly v následujících letech vůči českým exportérům, kteří vytvářejí osmdesát procent hrubého domácího produktu, vstřícné. Právě náklady vývozců spojené s uzavíráním smluv v eurech, vedením účetnictví v korunách a s bankovními poplatky za transfery částek mezi Českem a státy eurozóny stojí firmy nemalé peníze – průměrně dvě až tři procenta z obratu. A to je i hlavní důvod, proč byznys tlačí na přijetí eura. Proč se ale potom Drábek neozve, když se mu to i coby bývalému šéfovi Hospodářské komory ČR nelíbí? „Ozývám se nyní,“ poznamenává ministr práce a sociálních věcí.

I mnozí zastánci eura se shodují, že přijetí společné měny teď není na stole a souhlasí s jejími kritiky, že je tu několik rizik. Pomineme-li prostý fakt, že Česko nesplňuje podmínky k přijetí eura, ekonomové, jako třeba člen vládní poradenské skupiny NERV Pavel Kohout, tvrdí, že země ještě nedosáhla takového stupně sblížení s hlavními ekonomikami eurozóny, aby s ní vstup nezamával. „Česko coby stále konvergující ekonomika potřebuje silnější měnu než euro. Bude mnohem lepší, když konvergence půjde cestou posilování koruny než cestou vyšší inflace úvěrů, růstu cen nemovitostí a výše mezd. Jinak by se nám mohlo stát něco podobného jako Irsku: úvěrová bublina, přehřátí ekonomiky a pak problémy,“ varuje kritik eura, byť evropskou měnu v dlouhodobějším horizontu nezatracuje. Klíčem podle něj je právě větší vyrovnání kupní síly Čechů s jejich západními sousedy.

Asi nejčastější výtka na adresu eurozóny pak zní, že je dnes těžké odhadnout, v jaké podobě se dostane ze současné dluhové krize, jak se změní nároky na národní hospodaření států obsažené v takzvaném Paktu stability, jestli se napříště eurozóna zaštítí možností řízeného bankrotu členské země, která by z ostatních sejmula povinnost ji vyplatit, a tak dále.
Jenže zatímco i ze zemí vně společné měny a méně závislých na obchodu s eurozónou než Česko – třeba z Británie – zaznívají názory, co s tím, česká politická reprezentace se zatím tváří, jako by se jí dění okolo netýkalo.

Čeští diskutéři obvykle neřeší ani míru ekonomického propadu, který by zemi čekal v případě rozpadu eurozóny, a také zda by se náhodou i Česko nemělo svými omezenými silami snažit tomuto rozpadu předejít. Výjimkou je třeba bývalý viceguvernér ČNB Luděk Niedermayer, podle něhož bychom mohli eurozóně prospět právě co nejrychlejší žádostí o vstup. „Přijímací řízení trvá roky a kdykoli můžeme říct, že nejsme připraveni, takže se k ničemu nezavazujeme,“ napsal Niedermayer minulý týden do Hospodářských novin. „Naše žádost o vstup by ale pomohla posílit důvěru investorů v euro.“

 

Klidně švejkovství

Situace je totiž stále velmi nejistá. Po vytvoření záchranného balíku ve výši 750 miliard eur a pomoci dvěma zemím – Řecku a Irsku – teď Unie hledá cestu, jak z ad hoc náplasti udělat trvalý nástroj. Řeší se jak relativní detaily (s jakým úrokem se bude zemím v problémech půjčovat), tak i obecnější věci (například zda do budoucího stálého fondu mají přispívat i státy bez eura). Odpovědi by měly padnout na konci tohoto týdne na summitu v Bruselu.

Český názor má být hotov těsně před evropskou schůzkou, zní z ministerstev financí a zahraničí. Na základě dostupných komentářů lze ale usuzovat, že země se bude chtít povinné účasti na záchraně eurozóny vyhnout. „Neumím si představit, z čeho bychom nějakou pomoc platili,“ říká k tomu šéf financí Kalousek. „Nejlépe pomůžeme, když se postaráme o zkrocení vlastních dluhů,“ dodává premiér. Stejný názor sdílí opozice. „Pokládal bych za nešťastné, kdybychom měli platit chyby jiných zemích,“ míní lídr ČSSD Bohuslav Sobotka.

Je ovšem otázka, zda tohle nejsou jen detaily – byť důležité – ve srovnání s tím, o co se hraje. Navíc platit na dřevo po Česku teď nikdo nechce. Upozorňuje na to i šéf Svazu průmyslu ČR a dopravy Jaroslav Míl. „Co je nutné a co chybí, je jasná strategie vlády. Ta by měla říct názor, jak by měla eurozóna napříště fungovat a na čem se chceme vlastně podílet,“ říká Míl a pokračuje: „Důležitý je názor na budoucí vyplácení zadlužených zemí nebo na strukturu evropského rozpočtu, na kterém se krize odrazí. Když Německo navrhne nová pravidla, my se jim nevyhneme. Nesmíme tradičně čekat, co z ostatních vypadne, pak to zkritizovat a nakonec přijmout.“

Ministr průmyslu Martin Kocourek (ODS) se na tahle slova pousměje: „Samozřejmě standardně komunikujeme s našimi partnery včetně Německa.“ Na otázku, jak si tedy vláda eurozónu představuje, odpovídá: „Počkejte si až na výsledek bruselského summitu.“ Jan Bauer, zmíněný v úvodu, k tomu dodává: „Říkejte tomu klidně švejkovství, ale my vývoj eurozóny nemáme v rukou. Mnoho víc než ho sledovat a zvažovat nám nezbývá.“ 

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte