Lásky jedné vymírající vísky

Nový dokument Eriky Hníkové Nesvatbov nabízí nesmírně zábavnou hodinku a čtvrt na téma singles na vesnici. Frustrující ale je, jak málo říká o svých postavách a o problematice, kterou se zabývá. Charaktery, o nichž vypráví, totiž režisérka kvůli komickému efektu formuje do jednorozměrných karikatur. Příběh z vesnice Zemplínské Hámre na východě Slovenska tak často připomíná něco jako dokumentární sitcom.

Don Quijot poslancem

Jeho hlavní hvězdou je pan starosta Josef Gajdoš. Obci o velikosti 1250 obyvatel šéfuje bělovlasý šedesátník už několikáté volební období. V plamenných projevech v obecním rozhlase dští litanie na alkoholismus místních otrapů, nadává na bezcílný život spoluobčanů, kteří raději sedí doma před televizí, místo aby se snažili založit rodinu, varuje před vymíráním planety a vlastní vesnice. Ve vsi eviduje sedmdesát nezadaných nad třicet let, což s ohledem na počet vesničanů nevypadá zase tak tragicky. Agilní zastupitel přesto bije na poplach a rozhodne se uspořádat v místním kulturním domě velký seznamovací večírek, na němž by podle jeho neskromných plánů měla řada „nezavrabčených“ najít svůj životní protějšek. Příprava na bál a jeho samotný průběh jsou pak středobodem snímku.

Režisérka blíže sleduje tři nezadané třicátníky. Každého z nich přitom evidentně tlačí do nějaké role. Třeba sympatického automechanika Janča zpovídá nejčastěji při práci v dílně, divákovi tak má automaticky naskočit…