„Kdyby Neville Chamberlain zemřel v roce 1937, a ne v listopadu 1940, zapsal by se do dějin jako politik, který v době Velké deprese prosadil úspěšné reformy britského zdravotnictví a hospodářství,“ napsal jeden z jeho životopisců, David Dutton. Chamberlain však zůstává nevyhnutelně spjatý se zahraniční politikou, kterou vykonával jako premiér právě v oněch posledních třech letech svého života. Jeho jméno symbolizuje zejména podpis mnichovské dohody a spolu s ním příběh o zradě a politické krátkozrakosti, jenž u nás patří k silným a často diskutovaným tématům. Chamberlainovu biografii od historika a diplomata Jiřího Ellingera proto nelze přehlédnout kvůli otázkám, které si v souvislosti s touto známou postavou klade.
Předností Ellingerova díla je, že vychází ze zahraničních zdrojů, které Chamberlaina ukazují v kontroverznější perspektivě, než na jakou jsme zvyklí. Jeho diplomatické působení na přelomu 30. a 40. let samozřejmě skončilo krachem a potvrdilo ty nejhorší obavy. Zkusíme-li však pohlédnout na tehdejší dobu očima meziválečné Británie, můžeme spatřit souvislosti, na které se někdy při hodnocení Chamberlaina zapomíná.
Patří sem koncepce britské zahraniční politiky po první světové válce, jež spočívala ve vstřícnějším postoji vůči Německu, kterému byl podle Londýna uložen příliš tvrdý mír. Appeasement, usmiřování Berlína, nebyl vynálezem samotného Chamberlaina, který…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
