Také vám není jasné, proč kompetentní orgány Evropské unie (prezident, komise a různé výbory) jednaly půl roku o ekonomickém vládnutí a výsledkem je jedno velké nic? Už delší dobu bylo zřejmé, že místo vládnutí tu budou pokuty a rigidity, ale jediná změna byla, že na rozdíl od těch pokut a rigidit stávajících, které nikdo nevymáhal, měly být pokuty uvalovány „automaticky“.
Ale nakonec se prezident Nicolas Sarkozy dohodl s kancléřkou Angelou Merkelovou, že pokuty „automatické“ nebudou. Vše zůstává nadále pod politickou kontrolou. Takže všechno je jako dřív, kromě toho, že eurozóna má k dispozici ochranný val v podobě Fondu fi nanční stability (ten už ale existuje od května). Němci navíc ustoupili ještě Itálii: země, která stáhne schodek rozpočtu pod tři procenta HDP, nesmí být sankcionována za státní dluh vyšší než 100 procent HDP. Ve hře zůstalo jen dočasné (a nikoli automatické) odebrání hlasovacích práv pro stát, který porušuje pravidla.
Proč Němci, kteří na „automatismus“ (teď ponechme stranou, jestli je automatismus možný a zda je to dobrý nápad) nejvíce tlačili, tak rychle a tak snadno Francouzům a jihu Evropy ustoupili? A ještě to vypadá, že po nedávných útocích šéfa německé Bundesbanky Axela Webera na politiku ECB je horkým kandidátem na post šéfa ECB Dominique Strauss-Kahn, tedy Francouz (i když Sarkozymu se to hodí, protože mu odpadá jeden prezidentský protikandidát).
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
