Předvolební kampaň je v plném proudu. Z billboardů se přitom zdá, že minimálně v hlavním městě bude po volbách o jednu věc dobře postaráno: a sice o „zeleň“. Hned několik politických stran totiž své potenciální voliče informuje, že chtějí méně „betonu“, ale více „zeleně“. Některé dokonce slibují s „betonem“ úplně skoncovat.
Přitom máloco dává tak srozumitelné zkratky, jako právě tahle dvě slova – beton a zeleň. První symbolizuje aroganci nebo rovnou ničení, druhé naopak vlídnost a příjemný život. Ale i když víme, že parky jsou v éře opojení stavebními zakázkami nebezpečně ohrožený druh, tak jednoznačné zatracení si „beton“ nezaslouží.
Rozhodně nehorujeme pro to, aby se městské parky měnily v zastavěné plochy, naopak. Jenže samotná existence „betonu“ není tím hlavním problémem. „Beton“ je podstatou měst a dá se na něm dělat spoustu zábavných věcí. Ostatně do města se člověk stěhuje proto, aby si právě „betonu“ svým způsobem co nejvíc užil. Přesněji řečeno aby se na „betonu“ pohodlně a rychle dostal do míst z „betonu“ postavených. A nejde jen o zatracovaná auta: na „betonu“ se dá jezdit na kole, kolečkových bruslích a s kočárkem. Dá se na něm v každém počasí sedět, kreslit, protestovat a kdovíco ještě.
Česká historická města si v posledních dvaceti letech libují v návratu starých kostek. Bezpočet pokusů přitom…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
