Oranžový král

Až na těch pár billboardů rozesetých tu a tam by málokdo zvenčí zjistil, že komunální volby v Maďarsku jsou již za dveřmi. Pokud se tedy o volbách v běžném smyslu vůbec dá mluvit. Není totiž pochyb, že po drtivém jarním vítězství konzervativní strany Fidesz, která získala v parlamentu dvoutřetinovou ústavní většinu, přemalují lokální volby zemi na oranžovo – tedy barvou Fidesze – i v nižších patrech politiky. Fidesz si příští vítězství v říjnu ostatně už pojistil změnou volebního zákona, která značně ztěžuje menším stranám vstoupit do volební soutěže.

Přesto se zdá, že nadvláda oranžových Maďary nijak zvlášť nevzrušuje. Premiér Orbán se je sice snaží přesvědčit, že právě prožívají revoluci – veřejné budovy jsou polepeny billboardy oznamujícími „revoluci ve volebních urnách“, ale lidé si nadále žijí po svém. Z klidu je nevytrhl ani kolaps jednání s Mezinárodním měnovým fondem, který v létě zaplnil první stránky novin v zahraničí – domácí se tiše vytratili užívat si léto na Balatonu.

Politika, která se v Maďarsku vnímá už jen jako nutné zlo, není ani tématem debat u piva. Není divu: když v roce 2002 Fidesz překvapivě prohrál volby a později se provalila nahrávka levicového premiéra Ference Gyurcsánye, v níž svým straníkům v užším kruhu přiznal, jak veřejnosti lhal o stavu ekonomiky jen proto, aby vyhrál volby, bylo rozčilení lidí z politiky tak…