Valdštejnské mlčení

Se vší úctou, pane náměstku, vůbec jste nezmínil nejdůležitější věc, a sice ohrožení solidarity mezi evropskými státy. Toho jsme přece nyní svědky, nebo ne?!“ říká razantně polský poslanec Tadeusz Iwiński směrem na muže číslo dvě na Kalouskově ministerstvu Tomáše Zídka a bez přerušení pokračuje dál. „A omlouvám se přítomným slovenským kolegům, ale právě oni ji prostřednictvím postoje premiérky Radičové k Řecku vůbec neukázali. Zajímalo by mě, jak si Slovensko představuje soudržnost Unie v praxi. Děkuji.“

Ještě před poslední Iwińského větou to ve slovenských řadách zašumí a moderátor debaty, předseda evropského výboru sněmovny Jan Bauer si ani nestačí zapisovat zájemce o slovo. Před očima návštěvníka se právě odehrává pražské setkání zákonodárců z eurovýborů zemí Visegrádské čtyřky.

Přípravka

Parkety v hlavním sále senátního Valdštejnského paláce při sebemenším pohybu účastníků příšerně vržou, zato na stolech leží spořádaně úhledné desky a vedle každé z nich hospodský otvírák na lahve. Z tváří politiků však lze číst, že kromě šunkových chlebíčků a přebytku kávy moc nevědí, co mají očekávat. Většina z nich je na podobném setkání poprvé, protože s výjimkou Polska se letos volilo v celém Visegrádu a poslanci se proměnili. Samotný efekt dvoudenní schůzky je sporný. Přestože se tu několik desítek zákonodárců shodlo na třístránkovém…