Přestaňte urážet justici

O tom, že existuje něco jako „urážka soudu“ či „pohrdání soudem“, slyšelo každé malé dítě. Když soud jedná a rozhoduje, je součástí jeho autority také jistá míra klidu, pořádku a respektu. Soudci zkrátka nejsou totéž co ministři, poslanci či generálové a je už jakousi historickou tradicí, že k soudcovskému konání má patřit jakási elementární autorita a úcta. Již proto, že soudci jsou vlastně bezbranní: „nevládnou ani měšcem, ani mečem“. Justiční stráž nemůže soupeřit s policejními a vojenskými divizemi. A koneckonců i ta justiční stráž podléhá ministru spravedlnosti, a nikoli nezávislým soudům.

Ve slušné společnosti, mezi slušnými lidmi se nenosí urážení soudů ani mimo soudní budovu. Existuje pochopitelně svoboda slova a svoboda kritizovat cokoli, ale ve vyspělé demokratické společnosti nepatří k bontonu nadávat na justici a snižovat její vážnost. Jistě je možné čas od času ve společnosti kritizovat jednoho konkrétního soudce za konkrétní rozhodnutí, ale shazovat a urážet šmahem celou justici, to se prostě nedělá.

Tamti z Karlsruhe

Česká republika byla od roku 1939 do roku 1989 zemí, kde se ze soudců stali režimní slouhové. Většina společnosti nemá po pouhých dvaceti letech demokracie v genech zakořeněn smysl nezávislosti justice a platí to bohužel i pro elity. Bývalý ústavní soudce Vojtěch Cepl často vzpomínal na to, jak i vzdělaní lékaři a špičky ve svém oboru v jeho přítomnosti často…