K věci•29. 8. 2010•4 minuty
Nejsou atraktivní
Při povodních v Pákistánu zatím zemřelo 1600 lidí a stamiliony jich přišly o domov. Jde tedy o humanitární katastrofu srovnatelnou s největšími přírodními pohromami posledního desetiletí, a přesto celosvětová veřejnost dává výrazně nižší finanční pomoc než obvykle. O tom, proč tomu tak je a co může způsobit další otálení, jsme mluvili s Tomášem Kociánem z Člověka v tísni, který se právě vrátil z postižené pákistánské Nowshery.
Kolik už Češi věnovali na pomoc Pákistánu?
Člověk v tísni vybral dva miliony dvě stě tisíc korun, což není nijak velká částka. A co se týče příspěvků v rámci dalších sbírek, to bohužel nevím.
Pákistánská katastrofa je podobně ničivá, jako bylo zemětřesení na Haiti nebo tsunami v Tichomoří. Čím si v porovnání s nimi vysvětlujete tak malý zájem veřejnosti?
Ve stejné době postihly povodně Českou republiku a lidé chtějí raději pomáhat tady než ve vzdáleném Pákistánu. Druhá věc je, že lidé si tamní oblast spojují s terorismem a říkají si: Proč bychom jim měli pomáhat, když na nás útočí? Veřejnost také citlivěji vnímá ani ne tak celkový a dlouhodobý rozsah katastrofy, ale to, že v jeden moment zemřely desetitisíce lidí, jako při tsunami. Povodně v Pákistánu pro média nejsou tolik atraktivní a lidé se tím pádem cítí být katastrofou méně osloveni. Na pomoc Haiti jsme tak vybrali 40 milionů a na tsunami asi 130 milionů, což je mnohem více než v případě Pákistánu. Celosvětově je vybráno kolem 500 milionů. Světová banka každopádně celkové škody odhaduje mnohonásobně vyšší.
Jsou reakce jinde v západním světě podobné? V Německu se teď například ve srovnání se sbírkou pro Haiti vybrala během stejného časového období jen pětina finanční pomoci.
Je to obecný fenomén. Vedle už zmíněných důvodů platí i to, že lidé, kteří by mohli pomáhat,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
