Pohromu takového rozsahu by těžko zvládala i bohatá, dobře organizovaná země. A tou Pákistán zdaleka není. Zemi ležící z velké většiny podél řeky Indu, postihla stoletá voda a výsledkem je dvacet milionů lidí bez domova. To je zhruba každý osmý rezident. Některé horské oblasti jsou stále těžko přístupné. V centrální části země se vytvořilo obrovské jezero, které ohromilo i generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna při jeho inspekční cestě do zasažených oblastí. Lidem v zaplavené nížině chybí voda, jídlo a další základní potřeby. Objevily se nemoci včetně cholery.
Agentury přitom hlásí, že pomoc přichází do Pákistánu jen pomalu, v sobotu ale přece jen přísun peněz překonal odhadnuté minimum ve výši zhruba půl miliardy dolarů. Koncem týdne přijal Pákistán pětimilionovou pomoc i od svého hlavního rivala – Indie.
Důvodů, proč svět váhá s pomocí Pákistánu, je několik. Povodeň má obrovskou sílu, nechala ale za sebou – cynicky řečeno – podstatně méně mrtvých (asi 1600) než třeba tsunami před šesti lety. Pákistán také nemá zrovna dobrou pověst v nakládání s pomocí. Například z peněz, které do země šly v roce 2001 na zvládnutí obrovské vlny uprchlíků z Afghánistánu, končilo podle hrubých odhadů v kapsách byrokratů a různých mezičlánků až 80 až 90 procent. Hlavním problémem je teď navíc Tálibán, který tehdy prakticky neexistoval. Pro radikály je pohroma možná okamžikem, na který čekali. Využívají obrovských rozměrů záplav a neschopnosti úřadů…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
