Je to v jistém smyslu horší situace než v roce 1990. Teď je totiž na škole malá vůle něco změnit. Ale naděje pro AVU tu je.“ Když začne Dominik Lang mluvit o Akademii výtvarných umění, kterou před dvěma lety vystudoval a kde dnes v jednom z ateliérů pracuje jako asistent, hned se jinak vcelku introvertnímu sochaři zapáleně rozsvítí oči. Poměry na druhdy nejprestižnější umělecké škole v Česku se snaží všemi silami ovlivňovat. „Je mi líto té promarněné energie školy, studentů a vlastně i pedagogů,“ říká.
Opravdu to není dobrá situace: většina pedagogů na AVU přesáhla důchodový věk a svým konzervativním přístupem k výuce se stará o ne zrovna dobrou pověst školy, jejíž atmosféru nejen Lang přirovnává ke stavu před velkou porevoluční obměnou pedagogického sboru. A aktuální dění mu dává za pravdu: škola během léta po nátlaku svých studentů a iniciativy, za kterou Lang stojí, konečně vyhlásila konkurzy na místa kontroverzních vedoucích pedagogů.
Dominik Lang o sobě říká, že rád „atakuje systém“. Což se netýká jen AVU, ale i jeho tvorby. Letos třicetiletý sochař svými instalacemi proměňuje dispozice českých i zahraničních galerií tak radikálně, že to občas překvapí i kurátory jeho výstav. Naposledy se to stalo teď v létě v Galerii hl. města Prahy: Lang byl pozván na Bienále mladého umění v Domě U Kamenného zvonu a jako svůj příspěvek do debaty o podobách…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 47 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
