Williamu Trevorovi (1928) vyšel čtrnáctý a prozatím poslední román, za který byl již počtvrté nominován na prestižní Bookerovu cenu. Rozsahem nevelký svazek, který opět dokazuje, že autor patří jak k předním znalcům zeleného ostrova, tak k mistrům anglicky psané literatury. Zápletka Lásky a léta se točí – jak zdánlivě přímočarý název napovídá – okolo náhlého a nečekaného vzplanutí, nicméně v žádném případě nejde o romanci určenou k letnímu počtení u vody, čímž by se ještě zdůraznil děj a jeho náhlé zvraty. Hlavním tématem je tu nehybnost, stagnace. Příběh se odehrává v obyčejném irském městečku konce 50. let, kdy se společnost ještě nevymanila z církevního pojetí sexu a morálky a kdy Trevor coby syn putujícího bankovního úředníka dospíval. Navíc se sám zčásti promítá do postavy mladíka Floriana, který podobně jako před ním kupř. James Joyce musel svou vlast opustit, aby posléze našel spásu v literatuře.
Kromě bohéma Floriana, který prodává vše, co v Irsku má, jen aby se dostal pryč, tvoří členy klasického milostného trojúhelníku farmář Dillahan, který kdysi přišel o manželku a o dítě, a jeho druhá žena Ellie, nalezenec vychovaný jeptiškami. A právě na ni nejvíc doléhá tíha ustrnutí: ani ne tak v podobě rutinní práce v domácnosti, jako donekonečna se opakujících zdvořile povrchních konverzací se sousedy o rádoby třeskutých zprávách v lokálních novinách. Není tedy divu, že když se v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
