Národ jako ztotožnění

Pokud zapředete rozhovor třeba se sečtělejším Francouzem nebo Němcem na téma evropských dějin a řeknete–li, že jste z Čech, může se vám lehce stát, že od něj uslyšíte jméno Miroslava Hrocha (78). Patří dlouhá léta k inspirativním veličinám historické vědy v České republice i v zahraničí, kde je uznáván na mnoha prestižních vysokých školách. Informovanému čtenáři se asi nejčastěji vybaví jeho srovnávací studie o národních hnutích. Hrochovy práce se přitom vyznačují přehledností a čtivostí, což zvyšuje jejich přístupnost širšímu publiku, takže zdaleka nebudí pozornost jen v nějakém úzkém okruhu nadšenců. Učí čtenáře, jak hlouběji promýšlet minulost, nacházet v ní mnohdy překvapivé souvislosti, a přitom neztrácet z dohledu horizont tvořivé současnosti.

Přání a okolnosti

„Vycházel jsem ve své práci z názoru, že národ jako velká sociální skupina není ničím odvěkým a že jeho existence je podmíněna tím, že se rostoucí počet jedinců považoval za jeho příslušníky, ztotožnil se s ním,“ píše Miroslav Hroch ve své nové knize Národy nejsou dílem náhody, a jak dále podotýká, „počet sepsaných vědeckých studií narůstal vždy v době, kdy se národnostní otázka stala politickou aktualitou“. Právě formování moderních evropských národů je tématem, které nepřestává fascinovat. Zrod národa, hledání identity, smyslu dějin, setkávání kultur, ale také…