Křehký hluk přelomového alba A Sunny Day In Glasgow
Alternativní kytarová scéna loňského roku útočila na svět tunami zkreslených zvuků. Poslouchaly se rozmazané šumivé plochy a do nich schované vokály s často neidentifikovatelným genderovým původem.
Druhá deska amerických A Sunny Day In Glasgow Ashes Grammar je příklad alba, které tenhle trend přežije a bude stejně krásné za pět let jako letos. Jeho forma je tak dotažená, že funguje sama za sebe a nepotřebuje nic dalšího. Tou formou je nepřetržité atmosférické snění.
Kontext naruby
Styl hudby SDG dnes dělají především Američané, vyrostlí koncem osmdesátých let s britskými kapelami jako My Bloody Valentine nebo Slowdive. Ty před dvaceti lety přesně definovaly kánon frustrace, řešené sněním nonstop: šlo o kluky a holky, co se tomu druhému nikdy nekouknou do očí, vždycky se culí a cudně klopí hlavu.
Dnes to přehrávají sebevědomí hipsteři z New Yorku jako A Place To Bury Strangers nebo The Pains Of Being Pure At Heart. Hrají to s větší arogancí, více americky. Ne že by se nestyděli, ale berou to spíše jako „koncept“, nikoli jako osobní problém. Mají hodně naposloucháno a načteno a ujíždějí si na mixování a převracení kontextů.
Frontman A Sunny Day In Glasgow je dobrý příklad. Ben Daniels vyrůstal ve skotském Glasgow, a když se vrátil do Ameriky, tak v roce 2006 ve Filadelfii založil skupinu. Tenhle moment má…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
