Režisérovi Nielsi Ardenu Oplevovi se podařila věc, na kterou by si moc lidí nevsadilo. Natočil adaptaci prvního dílu detektivní ságy Milénium Stiega Larssona tak, že obstojí jako solidní a svěží příspěvek do subžánru thrillerů o pátrání po masovém vrahovi. Fanoušci Lisbeth Salanderové si mohou vydechnout. Nepřizpůsobivá hackerka ožila ve filmu Muži, kteří nenávidí ženy i díky výkonu Noomi Rapaceové jako věrohodná a plasticky prokreslená filmová hrdinka. A další dvě pokračování budou v kinech následovat.
Nízký sázkový kurz na dánského filmaře ospravedlňovala zkušenost s adaptacemi podobně objemných knižních bestsellerů posledních let. Vzpomeňme, jakým fiaskem skončily oba snímky Rona Howarda podle konspiračních thrillerů Dana Browna Šifra mistra Leonarda a Andělé a démoni. Metoda psaní, s níž uspěli Brown i Larsson, se totiž přepisu na plátno vzpírá. A to přesto, že jejich texty připomínají v lecčem scénáře. Soustředí se na popis a dialogy, dynamickým způsobem přepínají mezi dějovými linkami a prostředími, až to připomíná střih mezi filmovými sekvencemi. Čtenářský návyk však vzniká hlavně kvůli pečlivému vykreslení fikčního světa do těch nejmenších detailů. A to znamená pro film trochu problém.
Sága rodu Vangerů
Četba více než pětisetstránkové bichle trvá dobrých deset až dvanáct hodin a Larsson vás v nich zasvětí do nejmenších záchvěvů mysli postav. Stejně jako…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 54 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
