0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Eseje20. 6. 20106 minut

Fotbal je válka

Fotbalový stadion se stal určitou rezervací pro vybíjení kmenového šílenství

Vlajky už se třepotají, od Nizozemí po Argentinu, od Kamerunu po Japonsko. Rozezvučely se bubny a vyvřískly trubky. Rozvinuly se prapory a znějí bojové pokřiky. A je to tu zas: mistrovství světa ve fotbale.

Reklama

Nebožtík Rinus Michels, známý též jako „generál“, trenér nizozemského mužstva, které ve finále roku 1974 těsně prohrálo s Německem, proslul výrokem: „Fotbal je válka“. Když v roce 1988 Nizozemci uspěli s odvetou a po porážce Německa se stali mistry Evropy, v ulicích Nizozemska tančilo více lidí, než když v květnu 1945 skončila skutečná válka.

Při jedné příležitosti v roce 1969 fotbalový zápas mezi Hondurasem a Salvadorem skutečně vyústil ve vojenský střet, známý jako fotbalová válka. Napětí mezi oběma zeměmi bylo už před utkáním značné. Pak ale byli napadeni fanoušci Hondurasu, ba co hůř, zhanobena honduraská národní hymna a zneuctěna modrobílá vlajka země.

Památné vítězství nad Rusy

Samozřejmě, fotbalové války jsou zřídkavé (ostatně žádný další příklad mě nenapadá), ale představa, že mezinárodní sportovní soutěžení nevyhnutelně podněcuje vřelé bratrství (což je myšlenka, kterou prosazoval baron de Coubertin, zakladatel moderních olympijských her), je romantický přelud. Násilnosti britských fotbalových chuligánů, kupříkladu, odrážejí svérázný nostalgický stesk po válce. Život v mírových dobách může být nudný a britská sláva jako by byla už dlouho zašlá.…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc