Kluci na okraji silnice nabízejí žvýkačky a telefonní kredity. Řidiči minibusů nahánějí cestující. Mezi chodci kličkují místní verze taxíku, malé indické tříkolky. A do toho všeho zní hlas shůry: o tom, jak Nasri nahrává Aršavinovi, který uniká po levé straně, obchází protihráče a centruje do pokutového území. Bendtner hlavičkuje, ale ne, není z toho gól… Hlas shůry je vzrušený, elektrizuje své okolí, lituje zahozené šance. Vychází z terasy nejvyššího domu v etiopském Gondaru, kde hosté restaurace na velkoplošné televizi sledují satelitní přenos sobotního zápasu anglické fotbalové ligy. Britský televizní komentář je puštěn na maximum a z reproduktorů se rozléhá do ulic večerního města.
Etiopie je „fotbalovým trpaslíkem“ a navzdory tomu snad každý muž má „svůj“ tým a vášnivě mu fandí. Stejně je tomu ve všech koutech Afriky. Na předměstí rwandského Kigali se každý víkend na zápasy anglické Premier League vyprodají místní kina. Krátký hovor o brankáři Petru Čechovi zase dokáže uvolnit i napjaté setkání s celníkem na hraničním přechodu do Konga. Fotbal je zkrátka v Africe všudypřítomný, a to natolik, že se stává více než jen sportem. Více než o hru půjde i na mistrovství světa, které v pátek začíná v Jihoafrické republice, poprvé na africké půdě.
Pochybnosti
Když před pěti lety v Curychu předseda světové fotbalové asociace…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
