Na ostrově Lopud poblíž Dubrovníka stojí jeden zapomenutý pomník. Je na hřebenu kopce přesně uprostřed ostrova a v dobách, kdy tu místo divokých borovic rostly olivové háje a vinice, odtud musel být vidět východ i západ slunce. Rozbíhají se tu tři cesty: do přístavu, na pláž Šunj a ke kostelíku Panny Marie Šunjské se hřbitovem, kde se lopudští nebožtíci ukládají na police uvnitř zděných hrobek.
Pomník je zároveň odpočívadlem. U štíhlého betonového sloupu stojí lavice obehnané zídkou. Vedle je kaplička, jedna z desítek na Lopudu. V některých by se líbilo Nietzschemu, který hlásal, že střechou chrámu musí být vidět nebe. Také se tam líbí ještěrkám. Pomník postavil Nikola Dobronić, chorvatský architekt, který studoval ve dvacátých letech v Praze a pak tam i nějakou dobu žil. V roce 1934 se usadil v Dubrovníku a první zakázka, kterou dostal, byl hotel Grand na Lopudu. Je to funkcionalistická budova ve tvaru lodi, pokoje prý připomínají kajuty. Památník vznikl ve stejné době jako hotel – v roce 1936. Objednala si jej československá vláda na počest politika a básníka Viktora Dyka.
Bojovník za samostatnost Čech, později poslanec za Československou národní demokracii a kritik hradní politiky, autor Milé sedmi loupežníků, Krysaře a také slavné básně Země mluví, kterou nám komunistické učitelky nadobro zprotivily při školních akademiích („Opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 47 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
