Co znamená nehynoucí česká láska k filmovým festivalům
Uprostřed léta to vypadá jako podivínská zábava. Přesto se k možnosti trávit osm hodin denně ve tmě vydýchaných kinosálů o prázdninách hlásí tisíce Čechů. Na festivalu v Karlových Varech se letos akreditovalo 12 tisíc zájemců, na Letní filmové škole v Uherském Hradišti se otočilo bezmála pět tisíc diváků a právě skončený první ročník Festivalu nad řekou v Písku hlásil přes dva tisíce návštěvníků. A můžeme pokračovat: kinofilové mají v diáři označený čím dál prestižnější mezinárodní festival studentských filmů Fresh Film Fest, který začíná už tento víkend, nebo komornější přehlídku Litoměřice podeváté na konci srpna. A vše nasvědčuje tomu, že prostor pro objevování alternativních filmových zážitků v Česku ještě stále není nasycen.
Staří mladí
„Jak bylo v Hradišti? Asi dobře, ne?“
vybalí hned po seznámení v Písku
Rodrigo Morales
. Robustní vousáč původem z Argentiny vystudoval dokument na FAMU, léta jezdil jako válečný reportér mapovat konflikt v Jugoslávii a na jeho temperamentu je srdeční příklon k balkánské povaze dobře znát. Narážka míří k faktu, že festivalu v Písku na startu spousta lidí nepřála. Pořádá ho totiž „natruc“ dlouholetý organizátor „filmovky“ v Hradišti a veterán zdejší klubové scény
Jiří…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
