Někdo má chytrý nápad na úspěšné podnikání. Jiný si ho od něj pronajme a využívá ho. Právě tak funguje franchising. Není to už zdaleka jen McDonald’s, hodně úspěšných nápadů pochází z Česka.

 

Když Adam Ernst zavírá v jedenáct večer svou čajovnu Dobrá Tea v Madisonu v americkém Wisconsinu, je v Praze šest ráno. Čas je jiný, ale jinak je tu všechno stejné jako v Dobré čajovně na Václavském náměstí, tatáž ratanová křesílka, barevné kachlíky z Karlových Varů, stejné šuplíky jako ze starého kupectví a v nich také úplně přesně stejné čaje. Právě tak vypadá „mcdonaldizace po česku“ čili expanze české sítě čajoven do USA.

Když se v roce 1992 objevil v Česku první bufet McDonald’s a s ním přišel do Česka systém franchisingu, byl to milník. Někoho děsilo, že se od té chvíle budou po naší zemi množit uniformní americké fast foody. Někoho nadchla efektivita celé věci: v podstatě jde o to, že úspěšný podnikatelský nápad, novořečí též „koncept“, se opakuje stále znovu na různých místech. Podnikatel využívá osvědčené metody a známou značku a za to platí tomu, kdo to vymyslel. Když se na počátku devadesátých let začaly vést debaty o mcdonaldizaci, málokoho by napadlo, že se na stejném principu začnou šířit také české nápady. A že Českou republiku brzy zaplaví vlastní české koncepty, takže zároveň s „mcdonaldizací“ proběhne ještě…