Poslední italská vládní krize - zahájená týden před Vánocemi - byla vyřešena během rekordně krátké doby: k ustavení své druhé koalice levého středu potřeboval lídr Levicových demokratů (někdejší Demokratická strana levice) Massimo D'Alema 72 hodin. „Podařilo se nám rychle překonat problémy uvnitř koalice, bylo to naší povinností i vůči ostatním zemím Evropské unie,“ prohlásil tajemník strany Walter Veltroni. Nicméně, jak píše v nejvýznamnějším italském deníku Corriere della Sera známý politolog Sergio Romano, „přikrývka levého středu je stále kratší“.
Účet za rok 1998
Byli jsme svědky paradoxu. D'Alemova vláda nepadla proto, že by jí někdo předhazoval špatné výsledky. Právě ve dnech, kdy se chystala krize, parlament schválil rozpočet, který poprvé po osmi letech nepřináší nové oběti, ale naopak snižuje daně. Hospodářský růst je sice mnohem pomalejší než v ostatních zemích EU, ale agentura Moody's ve své prosincové zprávě napsala, že „státní finance jsou pod kontrolou a situace je nejlepší za posledních deset let“. Ani v zahraniční politice nikdo nemůže postkomunistovi D'Alemovi nic vyčítat. Během krize v Kosovu „římská vláda patřila k našim nejspolehlivějším spojencům“, uznala Madeleine Albrightová, „přestože členy italské vlády jsou dva komunističtí ministři“. Za úspěch lze považovat i zvolení bývalého premiéra Romana Prodiho do prestižní funkce předsedy Evropské komise. Kde tedy hledat příčinu pádu vlády? Jak prohlásil tajemník opoziční…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
