2008-2782-mobr-svehlova.jpg
2008–2782-mobr-svehlova.jpg • Autor: Respekt

2008-2782-vobr-58R52Svehlova-PetraStran.jpg
Fotografie: Petra Švehlová. Pro zobrazení dalších fotografií klikněte na Více. – Autor: Archiv • Autor: Respekt

PETRA ŠVEHLOVÁ

jazyková redaktorka

Rychlost globálních změn – napřed to byla potravinová krize, ceny ropy stoupaly, řešily se možnosti alternativních paliv. Na podzim vše přebila finanční krize a ropa se vydala na sešup. Tak se mi potvrdilo, že naše jistoty jsou iluzorní psychologickou berličkou. A když píšu o nejistotě a nahodilosti života, největším překvapením v mé četbě byly v poslední době vydané romány Cormaca McCarthyho – Všichni krásní koně, Hranice a Cesta –, který úspornými prostředky a bez kompromisů dokázal vyjádřit podstatu lidského osudu, kdy nevíme, co bude zítra, život a smrt jsou si blízko a nakonec v těch nejpodstatnějších chvílích zůstaneme sami.

JAROSLAV FORMÁNEK

kulturní rubrika

Naprostá nehybnost myšlení a názorů většiny Rusů, s nimiž jsem při letní cestě do Moskvy hovořil. Navzdory společenským změnám i slušně zásobeným knihkupectvím literaturou faktu a kvalitními, tedy i západními publikacemi o dějinách 20. století, tam pořád vrchovatě přežívá děsivý názor, že okupace Československa byla bratrskou pomocí, že komunismus nebyl špatný systém, za Stalina se žilo báječně, a že NATO chce zničit Rusko či přinejmenším rozpoutat světovou válku. Fantazmagorická zaslepenost nepoučitelných? I to by mohla být ta záhadná ruská duše, o jejíž podstatě se vedou spory.

ERIK TABERY

zástupce šéfredaktora

Rok 2008 byl v mnoha ohledech pozoruhodný, ale pokud se má vybrat jedna událost, tak za nejvýznamnější považuji diskusi po odhalení udání spisovatele Milana Kundery. Zaujala mě ta abnormální míra hysterie, neschopnost učinit si odstup od spisovatelské ikony a chuť verbálně lynčovat. Jiný názor by samozřejmě nevadil, ale většina diskutujících spíše řešila svoji minulost či „posla zprávy“ místo zprávu samotnou. Nejtrapnější argument byl, že jde jen o to, aby malí mohli pošpinit velkého (rozuměj Kunderu). Stále se před významnými hrbíme a je jedno, jestli jsou to politici či spisovatelé. Také se ukázalo, že nás minulost svazuje více, než jsme ochotní si přiznat.

MARTIN M. ŠIMEČKA

šéfredaktor

Debata Západu o příčinách ekonomické krize. Přerůstá v kritiku celé jedné éry, byť je zvláštní, že zatím se nenašel téměř nikdo, kdo by se za svůj podíl na selhání finančního systému veřejně omluvil. Toto kolektivní mlčení připomíná podivnou debatu o české minulosti. Jak napsal minulý týden Thomas L. Friedman: „Zdá se, že jakmile se americký kapitalismus přestal bát komunismu, propadl šílenství.“ Popravdě řečeno, přemýšlení o podstatě krize mi připadá mnohem zajímavější, než její – jakkoli dramatické – projevy.

MARTIN UHLÍŘ

civilizace

Loni touto dobou spekuloval (nejen) náš časopis o tom, zda bude letošek kritický a přelomový, tak jako mnohé předchozí „osmičkové“ roky. Výsledek známe. Ale kromě krize přišly i pozitivní zprávy: v USA byl zvolen prezident, který se – jak doufám – bude méně než jeho předchůdce řídit ideologií a více konkrétními údaji, daty a názory odborníků. Pozitivní signály tu jsou, například jmenování fyzika – nobelisty a odborníka na alternativní zdroje – ministrem energetiky. Bude-li Obamova administrativa chtít něco od Česka či Polska, mnohem spíš uvěřím, že je to odzkoušený a smysluplný projekt.

JAN H. VITVAR

kulturní rubrika

Richterova dotace na vstupenku, Kunderovo udání, otevření Válkova DOXu, konec Kaplického Chobotnice, Corbijnův Control, Andersenovo Až na krev, Allenova Vicky Christina Barcelona, Jankův a Kouteckého Občan Havel, NAMES v Praze, Gogh ve Vídni, Šedá v Berlíně, Kovanda v Klatovech, Toy_Box v Crossu, DVA v Uherském Hradišti, fotografie Petry Malé, kresby Renáty Drábkové, snímky estébáků, příspěvek Barbory Špotákové k výročí srpnové invaze, Brücknerovo turecké depresso, industriální noc v Essenu, svítání na Litoměřickém kořenu, déšť na Muránské planině, mocné barvy léta a v neposlední řadě sešívaná červenobílá bojová síla přetavená ve dva ligové tituly.

ONDŘEJ KUNDRA

domácí rubrika

Příjemně mě překvapila proměna Mirka Topolánka. Z odmítače koaliční spolupráce a politických kompromisů se vyklubal člověk, který udržuje při životě vládu, které si lze po letech alespoň trochu vážit (za její reformní pokusy nebo postoj k obraně země). Nepříjemně mě překvapilo, že si vláda nedokáže, respektive nechce poradit s korupcí a místo budování nezávislých institucí je dál politizuje (státní zastupitelství, státní správa) nebo rovnou rozprašuje (Útvar pro odhalování organizovaného zločinu).

TOMÁŠ LINDNER

rubrika svět

Hlavně změna myšlení převládající ideologie. Kdo by ještě nedávno třeba očekával, že Bushova přísně konzervativní vláda bude znárodňovat banky a chystat gigantické intervence státu zachraňující ekonomiku? Přesně od téhle politiky většina západních vlád, mocné mezinárodní finanční instituce a zástupy ekonomických analytiků po tři desetiletí odrazovaly chudší státy světa při řešení jejich hospodářských nesnází. Teď je během čtvrt roku všechno jinak. Globalizace po zkušenostech z loňského roku bude hledat svou novou podobu.

MAGDALENA PLATZOVÁ

kulturní rubrika

Budu se držet kultury: tam na mě největší dojem udělalo, jak se dokázali lidé semknout a vystoupit proti tupé grantové politice Magistrátu hl. města Prahy. A nejenže vystoupili, oni vydrželi táhnout svoji věc dál a ještě ji nějak táhnou. Teď se zase na magistrátu vymýšlejí granty jinak, a kdoví jak to dopadne. Příklad nátlakové kampaně to ale byl skvělý.

ADAM ŠŮRA

domácí rubrika

Obhajoba Milana Kundery. Překvapilo mě, jak silnou averzi mají lidé z generace slavného spisovatele k tomu, když se začne detailně rozkrývat jejich činnost při budování totalitního režimu. Po článku popisujícím, jak Kundera kdysi udal, se za něj postavili skoro všichni jeho generační souputníci. V obhajobě přitom zaznělo minimum argumentů. Spíš se nesla v duchu konstatování: „Tohle Milan prostě neudělal.“ Neochota věcně popsat fungování totality je zarážející.

TOMÁŠ SACHR

domácí rubrika

Díky bohu za tu nudu! Kromě náznaků finanční krize, podzimního neonacistického pochodu v Litvínově nebo výstřelků nevyzpytatelného prezidenta jsme se v roce 2008 příliš dramatických momentů nedočkali. A to je hodně podstatné uvědomění. Jako z jiného světa zní násilné urvání moci nad státem, justiční vraždění nebo ruské tanky v ulicích, které jsme si v osmičkovém roce připomínali. Je moc dobře, že se ty obrázky pouští spolu s dnešní českou nudou. Také proto, že jde pořád o ten samý svět, kde se může spousta banalit zvrtnout v něco mnohem horšího.

MICHAELA PLCHOVÁ

redakce vydání

Nejvíce mě zasáhlo asi to, když Rusové vjeli s tanky do Gruzie. To, že si dovolili narušit suverenitu tohoto malého státu, který se ještě ani nestačil vzpamatovat z podřízenosti Sovětskému svazu. Před dvěma lety jsem navštívila místa, kde přítomnost sovětských vojenských posádek byla i po několika letech silně znát a místní lidé nám o chování ruských vojáků vyprávěli příšerné historky. Když v srpnu vyvrcholilo rostoucí napětí a provokace na hranicích Abcházie a Jižní Osetie ve vojenský konflikt, vzpomněla jsem si na mladé kluky, kteří v posádkách stráží hranici s Ruskem. Na to, jak byli přátelští, půjčovali nám koně a vojna pro ně byla v podstatě hrou. Asi největší vztek vyvolává způsob, jakým Rusko o celém konfliktu vytrvale lže.

JAROSLAV SPURNÝ

domácí rubrika

Událost, kde se soudní rozhodnutí snoubí s pronikavým hodnocením právního stavu České republiky a vysokou politikou, musí být považována za jednu z nejdůležitějších událostí roku. Verdikt soudce Vojtěcha Cepla ve věci „justiční mafie“ je velmi výrazným mezníkem v právním posuzování případů. Cepl pustil do soudní síně kamery a zprostředkoval tak účast veřejnosti na procesu, ve kterém figurovali významní právníci a jeden bývalý ministr. Zdůvodnění rozsudku, Ceplova analýza všech dostupných informací je brilantní ukázkou přístupu k právu, který by si měli nastudovat nejen soudci, ale také třeba policisté.

BÁRA PROCHÁZKOVÁ

domácí rubrika

Jaké bylo slovo roku? Regulační poplatky! Hned prvního ledna jako by nastala měnová revoluce a ne tisíc nebo deset tisíc, ale právě kouzelných třicet korun se stalo nejvyšší možnou hodnotou následujících dvanácti měsíců. Za kouzelné julínkovné totiž můžete vyměnit hejtmany či senátory ve volbách, ministry ve vládě nebo třeba kupovat české vojáky v zahraničí. Pokud by ale regulační poplatky dokázaly to, že si Češi konečně začnou svého zdraví více vážit a investovat do něj stejně jako do svých domácích mazlíčků nebo do automobilu, a pokud navíc začnou chodit k lékaři s opravdovými zdravotními problémy a ne jen pro falešnou neschopenku, měly by poplatky daleko větší hodnotu než pouhých třicet korun.

SILVIE LAUDER

domácí rubrika

Americké prezidentské volby. Nejen proto, že vybírání Bushova nástupce byla vzrušující podívaná, kvůli níž stálo za to bdít dlouho do noci. Byly také v mnoha směrech inspirací pro nás všechny. O prezidentské křeslo nejmocnějšího a nejbohatšího státu světa se poprvé vážně ucházela žena (a na začátku boje se slušnými šancemi na úspěch) a nakonec ho získal muž černé pleti, syn Američanky a Keňana vychovaný v Indonésii, navíc politik vzbuzující obrovské emoce a stejně velké naděje. Jeho protivník přijal porážku s nevídanou noblesou a také dosluhující prezident zapomněl na politickou rivalitu a okamžitě rozjel intenzivní spolupráci, aby zajistil hladké předání moci. A snad největší inspirací – zvlášť pro Čechy dušené škarohlídstvím a pocity marnosti – nám může být „instalatér Joe“, tenhle imaginární symbol Ameriky, který se zvedl z gauče, a v rekordním počtu šel rozhodnout o budoucnosti své země.

HANUŠ HANUŠ

hradní zpravodaj

Doslova mě urazil nový zákon o ochraně zvířat, ke kterému sněmovna přidala zvláštní přílepek. Pokud by mě člověk nevedl na vodítku, zaplatil by pokutu až 50 tisíc korun, což poslanci zdůvodňovali tím, že bych se pak zaběhl a strádal deziluzí a dezorientací. Vodítko, na kterém mě člověk povede, musí být delší než 1,2 metru, a protože mám víc než deset kilo, nesmím na ulici bez košíku. Ve Španělsku a na Novém Zélandu konečně přiznali práva šimpanzům, nám by se mělo přiznat to samé. Jinak se chování lidí a jejich odpovědnost k nám nezmění. A mimochodem – měl jsem chuť natrhnout českému prezidentovi nohavici za to, že popřel svoji disidentskou náturu a zákon i s přílepkem podepsal.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte