Mladý šuhaj jede

Všichni už si začali sedat, ale hymna překvapivě pokračovala dál. Na Kde domov můj? navázalo v sále brněnské Reduty jako za federálních časů bez pauzy Nad Tatrou sa blýska. Byla v tom trefná symbolika: Cenu Jindřicha Chalupeckého získal minulé úterý Radim Labuda (1976), první slovenský výtvarník v devatenáctileté historii soutěže.

Bratislavský rodák žije už sedm let v Praze, nikdy ho ale nelákalo přestat mluvit slovensky. Z vítězství byl navíc tak upřímně překvapený, že by těžko hledal správná česká slova. „Já se stejně necítím být příslušníkem žádného národa, vždycky mi přišlo nepatřičné identifikovat se jen na základě toho, že mluvíme stejným jazykem, žijeme ve stejném státě nebo máme stejné sexuální zájmy. Ostatně ani v gay komunitě jsem se nikdy necítil doma,“ vyprávěl sympaticky dojatý muž, jehož nečekané vítězství na zdejší výtvarné scéně prolomilo hned několik hranic, a to nejen těch mezistátních.

Společné roviny

Předávání Chalupeckého ceny v Brně mělo šmrnc. V tomhle klání je to důležitá informace: stačí si vzpomenout na loňský křečovitý ceremoniál v pražském klubu Roxy, kdy se vše odbylo během pěti minut, jako by ani o nic nešlo. Jenže jde. Chalupeckého cena pro umělce do pětatřiceti let je důležitým signálem pro veřejnost, v jakém stavu se tu mladá scéna momentálně nachází. Je sice pěkné, že tady pořád vznikají nová…