Zrození režiséra revoluce 1898
Čtyři roky před svou smrtí si režisér Sergej Michajlovič Ejzenštejn poznamenal do deníku: „Ve vlastní historii jsem se uchyloval k hrdinnému sebeponižování."
Čtyři roky před svou smrtí si režisér Sergej Michajlovič Ejzenštejn poznamenal do deníku: „Ve vlastní historii jsem se uchyloval k hrdinnému sebeponižování. Před pyšnými pozlacenými podolky jsem se válel a trpěl ponížení ve jménu nejvášnivějších záměrů. A častěji s mečem napřaženým nad cizí hlavou jsem potom sťal hlavu vlastní.“ Že by geniální ruský filmař, autor pověstných snímků Křižník Potěmkin nebo Alexandr Něvský, činil pokání? Spíš se litoval. Právě na vlastní kůži zažíval, jak ho revoluce, kterou ve svých heroicko-patetických freskách opěvoval, požírá jako nepovedeného synka. On, vizionář, který proslavil ruský film po celém světě, musel v závěru života nechat svá díla kastrovat stranickými cenzory i samotným Stalinem.
Film jako druh násilí
Sergej Ejzenštejn se narodil 23. ledna 1898 v lotyšské Rize. Na nátlak svého otce, stavebního inženýra, vystudoval architekturu, během ruské revoluce pak dobrovolně vstoupil do Rudé armády a cestoval s agitačními vozy sovětské vlády. Už tady poznal, jak silně může dobrá režie a scénografie manipulovat s emocemi diváků. A když po konci občanské války objevil film, nové médium ho pohltilo.
„Náš film je především zbraň, když jde o utkání s nepřátelskou ideologií, a především nástroj, když koná svou základní činnost – když ovlivňuje a přetváří. Tady se umění pozvedá k uvědomění…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
V burce i do nemocnice
Tři zprávy ze světa patriarchátu
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.