Slovenský klín

Polsko ve středu podepsalo smlouvu s USA o protiraketové obraně a při té příležitosti řekl polský prezident Lech Kaczyński České televizi, že Rusku musí být dnes jasné, že území Polska a Česka už mu nepatří. Výrok v sobě skrývá také jednu nevyřčenou informaci: že o Slovensku, sousedovi obou zemí, tato slova neplatí.

Od rozpadu Československa se nestalo ani jednou, že by Slovensko – navzdory svým politickým kotrmelcům v devadesátých letech – dělalo Česku potíže v jeho zahraniční politice. Až letos. Na jarním summitu NATO v Bukurešti slovenští zástupci tvrdě atakovali české snahy o včlenění amerického radaru v Brdech do bezpečnostních plánů NATO. V souvislosti s válkou v Gruzii se potom slovenská příchylnost k Rusku projevila naplno, když slovenský premiér Robert Fico otevřeně prohlásil, že vina je na straně Gruzie.

Tři Ficovy důvody

Nejsou to náhodné epizody a vše nasvědčuje tomu, že Slovensko bude ve vztahu k Rusku štěpit střední Evropu i v následujících letech. Důvody, proč stojí Fico tak ostentativně na straně Ruska, jsou kombinací pragmatismu a citů.

Pragmatický důvod je nasnadě a lze jej pochopit. Slovensko je tranzitní zemí ropovodů a plynovodů z Ruska, vydělává na tom nemalé peníze, a kromě toho je na rozdíl od jiných států střední Evropy na ruské ropě a plynu absolutně závislé. Premiér Fico Rusku prostě při každé příležitosti dává najevo, že si tuto závislost uvědomuje, a…