2008-134-mobr-27AR032008n.jpg
2008–134-mobr-27AR032008n.jpg • Autor: Respekt

2008-134-vobr-27AR032008.jpg
Ilustrační foto • Autor: Respekt

Průměrný čtenář novin se musel s příchodem nového roku cítit trochu zmateně. Zatímco prezident ho ze své pracovny ubezpečil, že my Češi žijeme asi „v nejlepším období naší země, v jakém jsme kdy žili“, titulní stránky novin obtěžkal náklad deprese ze zvyšování cen. Hypnotizující seznamy zdražování by ale neměly zastřít střízlivý pohled na věc: Česko se letos sice nechystá k bujarému pikniku, ale zřejmě ani k utahování opasků. Spíš k jejich pomalejšímu povolování, než si uvyklo v minulých letech.

Tíhu nese dodavatel

Nevědomost by člověk měl přiznat hned na začátku. Mluví-li se o zdražování, nikdo nemá v ruce spolehlivá data, co se vlastně od magického přelomu roku stalo. Sběrači statistik přicházejí vždycky se zpožděním, takže minulou středu přinesli čísla teprve za prosinec. Díky nim je možné prozatím vynést osvobozující rozsudek nad vládou: zvyšování cen začalo dřív, než Mirek Topolánek rozbalil batoh reforem. V prosinci se inflace vyšplhala na 5,4 procenta, což je nejvyšší číslo od srpna 2001. Táhlo ji především drahé jídlo. Ceny potravin v posledním měsíci zbytněly o 1,8 procenta. Konkrétně zdražilo pečivo, mléčné výrobky, vejce, jedlé oleje a rostlinné tuky, čokoláda, sladkosti, kakao a káva.

Není žádným tajemstvím, že ceny pohání hlad probouzejících se ekonomických tygrů na východě. Odborníci s oblibou říkají, že Čína, Indie a další země nejdřív na Západ posílaly „dárky“ v podobě levných výrobků. Teď ale samy zbohatly a potřebují nakrmit svoje lidi i průmysl. O pomyslný koláč se pere víc zájemců: kromě potravinářů i energetici, protože si spočítali, že zemědělské výrobky se dají nejenom jíst, ale i pálit v kotlích a motorech. Panika ještě přiživovaná nadsazenými prognózami farmářů vyhnala ceny neúměrně vysoko. Obchodníci tudíž na konci roku utržili tolik, že si teď můžou dovolit držet ceny, ačkoliv kabinet od Nového roku zvedl daň z přidané hodnoty na potraviny z 5 na 9 procent – to aspoň vyplývá z vyjádření mluvčích řetězců. Prodejci mezi sebou vedou ostrý konkurenční boj a dá se předpokládat, že i v dalších měsících budou chtít přenést část břemena zvýšení DPH spíš na dodavatele než na zákazníky. Ceny pravděpodobně porostou, ale podle odhadu analytiků to nebude o celá čtyři procenta, ale přibližně o dvě.

To dokážeme jen my a Francie

Ještě na skok do Číny, která celý poprask vyvolala. Roztočená kola jejího průmyslu potřebují udržovat rychlost a to nejde bez dalšího přísunu životadárné suroviny – ropy. Rekordní zájem o „černé zlato“ je hmatatelný skoro všude: právě kvůli němu v celém světě zdražuje zemní plyn, ale i doprava nebo teplo. Například v pražské městské dopravě se zvyšuje cena přestupní jízdenky z 20 na 26 korun. Plyn zdražil o víc než sedm procent, což znamená, že domácnost, která na něm vaří, topí jím a ohřívá vodu, podle odhadů zaplatí ročně zhruba o dva tisíce korun víc. Také tady se ke světovým pohybům připojují i domácí: tedy vyšší DPH.

K paradoxům patří, že v médiích nejkritizovanější poplatky u lékaře hrají ve výdajích domácností prakticky zanedbatelnou roli. Daleko citelněji do rozpočtů rodin zasáhnou jiné vládní změny – například zrušení takzvaných hypotečních listů, které bankám zlevňovaly operace na hypotečních trzích. Od začátku roku už není možné si hypotéky odečítat z daní, což může třeba dvoumilionovou hypotéku prodražit o 400 tisíc.

Zvláštní kapitolou je zdražování elektřiny. Její cena se odvíjí od evropské poptávky (na delší vzdálenosti nelze proud bez velkých ztrát přenášet) a na kontinentě roste především proto, že není dost kapacit, které by si dokázaly navzájem konkurovat. „Slováci odstavili jadernou elektrárnu v Jaslovských Bohunicích, a když se na společném trhu jeden dostane do schodku, musí ho někdo nahradit,“ vysvětluje odborník na energetiku Tomáš Voříšek. „To ale dokáže jenom Francie a Česká republika, takže ten deficit tlačí na zdražování.“

A je tu ještě jeden zdroj růstu cen, který nepadá na vrub kabinetu. Letos se kvůli dávno přijatému zákonu poprvé začínají výrazněji uvolňovat zatím regulované činže v části bytů. Sedm set tisíc domácností si tak na činži připlatí průměrně o pětinu. Ještě víc obyvatelé některých částí Prahy, kde nájmy vzrostou až o polovinu.

Hurá do ciziny

Ke smůle Topolánkova týmu se v jednu chvíli sešlo několik vlivů, které ceny tlačí nahoru. Vláda samotná se podle ekonomů na zdražování podílí asi z jedné čtvrtiny. V celkové bilanci tedy nepochybně životní náklady stoupají, ale většina národa má šanci se zahojit na vyšších platech. Letos najdou v peněženkách o osm procent peněz víc než loni. A i když z toho ukrojí inflace kolem 6 procent, znamená to, že příjmy reálně půjdou vzhůru o 2 procenta. Hůř na tom bude skoro půl milionu státních zaměstnanců, kteří reálně najdou v peněžence o 2,5 procenta míň. Tedy v průměru, protože tam, kde se zbavili přebytečných pracovníků, mohli mzdy zvednout víc. Životní úroveň poklesne také penzistům – při započtení inflace asi o dvě procenta.

Dobrou zprávou je, že díky silné koruně se chystá i vlna zlevňování. Nemáme na mysli jen povánoční výprodeje (mimochodem není bez zajímavosti, že třicetiprocentní slevy sezonního zboží berou zákazníci jako samozřejmost, zatímco dvouprocentní zdražení potravin je znepokojuje). Díky silné koruně zaplatíme méně za cestování do ciziny a klesnou i ceny dovozového zboží, hlavně oblečení a elektroniky. I to ukazuje na zásadní trend: struktura výdajů zdejších domácností se pomalu začíná podobat běžné struktuře v zemích na západ od českých hranic. Před rokem byl například podíl výdajů na zdraví v Česku poloviční než v sousedním Německu, útraty za bydlení zabraly 20 procent celkových výdajů na rozdíl od 24 procent německých a za dopravu našinec zaplatil 10 procent, zatímco Němec 14.


Za rok: menší růst i inflace

Nutno také připomenout, proč vláda k reformám sáhla. Hlavním důvodem byl narůstající propad veřejných rozpočtů, který v minulých letech prorazil Evropou uznávanou nebezpečnou hranici 3 procent hrubého domácího produktu. Loňská čísla se sice díky vysokému tempu ekonomiky podařilo stlačit na 1,9 HDP, pořád ale ve zdejším hospodářství přetrvávají trendy, které je podle hlavního ekonoma ČSOB Tomáše Sedláčka třeba otočit. „Přestože máme vysoký hospodářský růst, pořád si žijeme nad své možnosti,“ podotýká Sedláček. „Loni jsme utratili o dvě procenta víc, než jsme vydělali.“

Příjemnější dopady vládních změn se čekají až s odstupem času. Zatímco zdražování je patrné okamžitě, dopad nižších daní lidé pocítí v peněženkách až při účtování napřesrok. Platí, že nejvíce si polepší nejbohatší (ušetří na zdravotním a sociálním pojištění) a nejchudší (zvyšuje se základní odpočitatelná položka a položka na děti) lidé, kdežto takzvaný daňový soumar, tedy střední třída, zůstane „na svém“. Celkově analytici chválí, že se kabinet přiklonil ke světovému trendu snižování daní přímých (tedy ukrajování rovnou z příjmů) a zvyšování nepřímých (zdaňuje se spotřeba). „Lidé přinesou domů víc peněz a mohou se rozhodnout, co si koupí a co si odepřou. Bez jídla nebo výdajů na elektřinu se samozřejmě neobejdou, ale mohou si říct, že si nekoupí nové auto nebo nepojedou na zahraniční dovolenou,“ říká ekonom Patria Finance David Marek.

Nebývalé změny by měly dosavadní kurz ekonomiky mírně vychýlit jen na začátku roku. „Očekáváme, že rodiny budou míň utrácet a zpomalí i růst hrubého domácího produktu z loňských 6,1 procenta na letošních 4,6,“ míní analytik ČSOB Petr Dufek. Ceny skokově vzrostou na začátku roku, ale pak by se měly ustálit. „Jedná se v zásadě o administrativní kroky, které nebudou pokračovat, takže inflace by se mohla koncem roku snížit z počátečních šesti na čtyři procenta.“


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte