Vyhnanec s tajemstvím
Jan Čep (1902–1974) patří k dříve zapovězeným autorům, kterým se dostalo po roce 1989 plnohodnotné satisfakce a oprávněného znovupřijetí.
Starý pařížský byt v Kanovnické ulici v těsné blízkosti Notre-Dame s výhledem na katedrální věže, plný knih a fotografií přátel. Kdysi v něm bydlel významný francouzský literární kritik Charles Du Bos. Shodou podivuhodných okolností se onen byt ve čtvrtém patře stal domovem i vyhnanstvím českému spisovateli Janu Čepovi, který v roce 1948 uprchl z komunisty uchvácené vlasti. Je to jeden z paradoxů jeho života – básnící prozaik křehkého habitu, který byl všemi póry bytosti připoután ke krajině předků a svého dětství (Myslechovice u Litovle), dožívá svůj život v centru hlučného evropského velkoměsta, v tesknotě a s pocitem tvůrčí nenaplněnosti.
Myslechovický svět byl spisovateli nejen inspiračním zdrojem (sestry, bratr, stařeček i sousedé často vstupují do jeho próz), ale i sněnou Ithakou, po které toužil do konce svých pařížských dní. Čep, který byl v Paříži v polovině šedesátých let po záchvatu mrtvice odkázán na pomoc svých blízkých, si do deníku zapisuje: „Jako bych se byl octl v situaci zcela nepravděpodobné a nepochopitelné: Tenhle pokoj, tohle město; tahle žena, tyhle děti, jejichž jsem otcem… já, který se tak často cítím v kůži chlapce, kterým jsem byl v jedenácti letech. Chtěl jsem to všechno já?“
Otec, strýc, bratr
Jan Čep (1902–1974) patří k dříve zapovězeným autorům, kterým se dostalo po roce 1989…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 56 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
