Být člověkem
Tady i v Německu často vidím kolem sebe lidi, kteří nakupují totéž, konzumují totéž a mají zřejmě i tytéž potřeby. A východiska jsou přitom zcela odlišná.
„Můžu se vás na něco zeptat?“ Stojím v jedné pražské pobočce drogerie dm, když mě zezadu osloví prodavačka. Zná mě od vidění, jsem tam častým zákazníkem. „Mají naše pobočky v Německu stejné firemní heslo?“ ptá se paní a ukazuje ke stropu, kde visí štít se sloganem: Zde jsem člověkem, zde nakupuji. Kývu hlavou na souhlas. „Víte, nám si totiž kvůli tomu opakovaně stěžují zákazníci,“ říká prodavačka. „Ptají se pobouřeně: Co to má znamenat? Že snad venku jsme nějaká zvířata nebo co?“
Napadá mě hned spousta situací, ve kterých jsem se při nákupech cítila jako ve stádu. Tady i v Německu často vidím kolem sebe lidi, kteří nakupují totéž, konzumují totéž a mají zřejmě i tytéž potřeby. A východiska jsou přitom zcela odlišná: v Německu chce být každý individualista, tady se lidé snaží spíš nevybočovat z řady. Ale výsledek je k nerozeznání podobný.
Z tohoto hlediska se mi slogan „Zde jsem člověkem“ nejeví jako urážka, ale spíš jako podnět k přemýšlení o vlastním konzumním chování. Opravdu můžeme v dnešních hypermarketech s čistým svědomím tvrdit, že se chováme jako (samostatně myslící) člověk?
Heslo drogerií dm se přitom nevztahuje jen na zákazníky. Důležitou součástí pozoruhodné firemní filozofie je i role zaměstnanců. V dm jsou považováni za kreativní spolutvůrce, kteří sami rozhodují o…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 55 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
