Silja Schultheis

S běloruským novinářem a aktivistou Franakem Vjačorkou o MS v hokeji a tom, že v roce 2014 Lukašenko v Bělorusku už vládnout nebude

Když v Německu začátkem 90. let pravicoví extremisté zapálili několik ubytoven pro uprchlíky a pár místních obyvatel s jejich činy otevřeně sympatizovalo, země se otřásla hrůzou.

Hlavní je v mých očích především to, že širší veřejnost začala diskutovat o tématu, kterému se dosud spíš vyhýbala – totiž o udávání v době komunismu.

„Dnešní generace studentů nemá žádné společné ideály,“ litoval před deseti lety jeden z mých profesorů na univerzitě v Brémách.

Moje kolo už delší dobu žije docela smutný život: přivezla jsem ho před pěti lety z Berlína do Prahy a od té doby trpělivě stojí u nás na schodišti a čeká na svůj první výlet. Zatím marně.

Tady i v Německu často vidím kolem sebe lidi, kteří nakupují totéž, konzumují totéž a mají zřejmě i tytéž potřeby. A východiska jsou přitom zcela odlišná.

Jsme už třetí týden v Jizerských horách. Původně jsme sem přijeli jenom na víkend, ale tak se nám tu zalíbilo, že jsme si pobyt už několikrát prodloužili.

Jedeme domů ze školky narvanou tramvají. Před chvílí jsem dceru rozladila tím, že jsem ji nenechala samotnou nastoupit a vzala ji za ruku. Ona se teď odmítá držet ve voze se mnou, a navíc mi docela hlasitě dává na srozuměnou, že mě nehodlá poslouchat. Necítím se zrovna skvěle

Současné problémy Strany zelených v mnohém připomínají příklad z Německa.

As the citizen of Germany, where presidential elections are not much of an attraction – being rather a formal act on the part of MPs and regional officials – I am observing the local election fuss with interest and, at the same time, awe.

Jako občan země, ve které prezidentské volby nikoho moc nelákají a jsou spíše formálním aktem poslanců a představitelů jednotlivých krajů, se zájmem a zároveň s údivem sleduji zdejší rámus kolem prezidentských voleb.

Jeden z fenoménů, které mě v Čechách stále znovu bijí do očí, je pokora zdejších lidí ve veřejném prostoru.

„Nech toho, to není tvůj, máš doma také. Pojd’, dělej!“

„Vždyť to je naprosto hrozné,“ bouří se kamarádka z Německa, která je zrovna na návštěvě v Praze.