Současné problémy Strany zelených v mnohém připomínají příklad z Německa. I tam po vzniku Zelených probíhaly v 80. letech vášnivé debaty uvnitř strany mezi tzv. fundamentalisty a tzv. realisty. V Německu však tahle diskuse měla mnohem ideologičtější tón, Zelení dlouho nebyli ve vládě, a nic je tudíž nenutilo k opatrnosti a pragmatickým ústupkům.
Škoda že čeští kolegové nezůstali těchto sporů ušetřeni. Na druhou stranu snad ale debata napomáhá Straně zelených, aby si lépe uvědomila svoje základní hodnoty a priority a sebevědomě je prosadila na politické scéně.
Musím přiznat, že jsem rozvoj českých zelených za poslední dva roky sledovala s velkými sympatiemi. Jejich snaha o nový politický styl, o rozšíření stranického spektra se ztuhlými mocenskými strukturami a jejich pohled přes okraj českého talíře mi v mnohém připomínají čerstvý politický vítr, který v 80. letech přinesli Zelení na německou politickou scénu. Jestli jsem se tehdy ve svých patnácti začala zajímat o politiku, bylo to především díky novým cestám, které ukázali Zelení. Jejich nové myšlení a inspiraci zejména v politice životního prostředí bohužel často zastínily nekonečné ideové střety uvnitř strany.
Přesto považuji duchovní proud, z něhož Zelení pocházejí, za podstatnější než jejich politické chyby. To platí i pro české zelené.
Myslím si, že česká veřejnost by udělala dobře, kdyby Stranu zelených nevnímala a nekritizovala jenom jako součást politického spektra. To, o co jde spíš, je chápat témata ze zelené politické agendy jako šanci pro celou společnost. Myslím tím například snahu změnit konfrontační černobílé myšlení nebo posunout na vyšší úroveň zdejší veřejný prostor.
V tomhle ohledu se tady v minulých letech leccos změnilo k lepšímu. Když jsem se v roce 2001 přestěhovala do Prahy, nebylo tu na silnicích vidět ani jednoho cyklistu. A ani ve snu by mě nenapadlo, že bych se jednou mohla procházet po krásném Smetanově nábřeží bez aut – byť jen jednou za rok.
To je v mých očích bezpochyby zcela konkrétní zásluha hnutí zelených.
Rozvoj zelených v Česku považuju za velice kladný impulz, který, doufám, odolá nynější interní stranické hádce. Věřím, že společnost tento impulz zachytí a využije k posunu vpřed, ven ze ztuhlých struktur a navyklých způsobů myšlení. Že jej zúročí jako pozitivní výzvu ke snaze víc ovlivňovat dění, více se starat o kvalitu života. Snad se tento posun povede.
Autorka pracuje v německé redakci ČRo.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
