To, o co jde, je kuráž
Hlavní je v mých očích především to, že širší veřejnost začala diskutovat o tématu, kterému se dosud spíš vyhýbala – totiž o udávání v době komunismu.
„Jsi Němka, tak piš o Günteru Grassovi,“ reagoval německý kolega novinář na můj záměr napsat do českého časopisu sloupek o diskusi kolem Milana Kundery. Zrovna paralely s Grassem však v současné debatě spíš odvádějí od podstaty věci.
Hlavní je v mých očích především to, že širší veřejnost začala diskutovat o tématu, kterému se dosud spíš vyhýbala – totiž o udávání v době komunismu. To jednoznačně považuji za dobré.
Bylo by však škoda a rovnalo by se promarněné šanci, kdyby se diskuse (nadále) odehrávala na úrovni vzájemných obvinění a konfrontačně vymezených táborů – jak to tady bohužel bývá zvykem. Otázky ve stylu „Kdo lže – Kundera, nebo ústav?“ neprospívají plodné debatě. Rozhodující není, kdo lhal a kdo ne, ale jak se k tomu staví společnost (a každý jednotlivec) a jaké z toho dělá závěry pro dnešní dobu.
Nedávno jsem byla na novinářské konferenci v Rumunsku. Šlo tam také o téma státní bezpečnosti, proslulé Securitate, a zejména o to, jak dnes zacházet s jejím dědictvím.
Dozvěděla jsem se, že rumunská média nemají zájem se tímto tématem zabývat. Debata se proto odehrává spíš na úrovni občanských aktivistů nebo mezi angažovanými jednotlivci.
V diskusi o minulosti hrají média důležitou roli, což samozřejmě neznamená, že jsou neomylná a nemají být kritizována. K tomu patří samozřejmě i…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 54 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
