Srbský paradox
Srbské volby přinesly až překvapivě razantní vítězství umírněné Demokratické strany prezidenta Borise Tadiće.
Na Balkáně se snad právě vyčerpává cyklus nacionalistické mobilizace a nastává šance pro něco jiného
Srbské volby přinesly až překvapivě razantní vítězství umírněné Demokratické strany prezidenta Borise Tadiće (38 %), dále porážku krajně nacionalistické Radikální strany (29 %) a hlavně trpkou prohru strany dosavadního premiéra Vojislava Koštunici, který volby vyprovokoval. Prezident Tadić i (slovinské) předsednictví EU hlásí, že „Srbsko je na cestě do Evropy“. Dříve, než se spokojíme s tímto příznivým závěrem, je na místě rychlé ohlédnutí za volbami, které nabízejí směsici paradoxu, poučení a ironie.
Paradox srbských voleb je následující: po vyhlášení nezávislosti Kosova v polovině února vyprovokoval premiér Koštunica nové volby s jasným úmyslem využít či zneužít situace pro posílení své pozice v nové vládě a na srbské politické scéně. To, že se tento představitel konzervativního nacionalismu přepočítal a utrpěl jasnou porážku, by se mohlo jevit jako „morálně zasloužené“ ukončení politické kariéry jednoho intelektuála, který zabloudil do politiky: místo aby se po roce 2000 stal symbolem rozchodu s nacionalismem svého předchůdce Slobodana Miloševiće, stal se jeho následovníkem.
Výsledky voleb však automaticky nezaručují jistotu v tom, kdo bude vládnout. Vítězná strana prezidenta Tadiće se sice bude snažit sestavit koalici, ale kromě malé Liberální strany postrádá silného spojence. Vůdcové Radikální strany proto volají po…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 54 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
