Není to jenom rokenrol

Jako pořádný bigbeatový nářez odstartovala ve zlaté kapličce minulý čtvrtek česká premiéra hry Rock’n’Roll předního anglického dramatika Toma Stopparda. Zatímco diváci se v hledišti pomalu usazovali, na pódiu už duněli živě The Plastic People of the Universe. Po jejich dvacetiminutové hudební ochutnávce vylétla opona vzhůru a publikum se vydalo na závažné, ale zároveň překvapivě zábavné putování svými traumatickými dějinami let 1968–90.

Tváří v tvář kostlivcům, kteří tady v podobě milicionářů a různých agentů StB donedávna strašili nebo ještě straší ve veřejných funkcích, je to velmi užitečný výlet. Stoppard ovšem nenapsal novinku kvůli starosti o mentální zdraví Čechů nebo jako příspěvek k jejich zdárnému vyrovnání se s minulostí, ale „protože ho to prostě bavilo“. Tahle chuť do obtížného tématu se stala základem úspěchu, který hra slavila nejen v Praze, ale už minulé léto při světové premiéře v Londýně.

Zachraňte socialismus

Je záhadou, kde téměř sedmdesátiletý Stoppard bere tolik energie. Na pražskou premiéru přiletěl z New Yorku a po ní hned ráno spěchal pracovně do Moskvy. Vysoké životní nasazení sálá i z jeho poslední celovečerní hry. A to nejen proto, že je nabitá rockovými hity, které slouží coby předěly mezi jednotlivými scénami. Živost zajišťují především jiskřivé dialogy a humor.

Název Rock’n’Roll odkazuje nejen…