Češi v e-matrixu

Rok a půl po francouzském a nizozemském NE byl relativní klid, ale teď je to tu zase. Druhé kolo debaty o evropské ústavě, což v případě Česka znamená pěkně ohnivou podívanou. Na jedné straně to lítá eurosvazáky, na druhé tmáři z devatenáctého století, kterým jen stud brání nosit napudrované paruky. Nic nového. Stejné jsou i argumenty – logicky, protože ústava je pořád stejná. Novinkou je jen to, že hlavní „eurosvazáci“ jsou v opozici a hlavní „tmáři“ u moci. Mají vládní odpovědnost a z hlediska ústavy za sebou první zahřívací týden, jehož tečkou byla návštěva rovnou nejvyšší „eurosvazačky“ v Praze. Podívejme se, co první týden napověděl o budoucnosti Česka v Unii.

Věc emancipace

Vláda Mirka Topolánka začala tím, že si za muže číslo jedna pro jednání o ústavě vybrala europoslance Jana Zahradila. Česko se tím stalo jedinou zemí, která vyslala politika, a navíc jasně vyhraněného. Jednoduchý soud zevnitř i zvenčí by proto mohl být: Češi se nechtějí dohodnout.

Tak jednoduché to není. Jan Zahradil není jediný hráč a jeho osobní pozice je spíš „ne, ale“ než tvrdé ne. Neznámou v jeho případě jsou důvody, proč ho Mirek Topolánek k sobě povolal. Oficiální vysvětlení zní, že je to odborník; ano, je, ale takových je víc. Odpověď je nutné hledat uvnitř ODS a tady se nabízejí dvě možnosti: Topolánek povolal jednoho ze svých oponentů…