Jízda po amerických dálnicích je z pohledu Evropana poněkud stresující zážitek. Dokonalý povrch, silné auto, nad tím ale bdí nesmlouvavé značky s číslem 65. To je maximální rychlost, jakou se tady smí jezdit a také jezdí. Něco málo přes stovku. Nejvíc ale Čecha vyvedou z míry lokální křižovatky. Žádná hlavní a vedlejší silnice, ze všech směrů stopka. A když přijedou dvě auta najednou, musí se řidiči domluvit (obvykle očima).
Stejně to funguje i v městečku North Bend dvacet mil východně od Seattlu v severozápadním cípu USA. To jen ale na okraj zdejší hlavní atrakce – a tou je odlesk slávy Twin Peaks.
Tady si to Lynch vybral, tady je také café s velkým blikajícím T neboli Double R. Uvnitř bývaly červené sedačky, teď jsou tu modré, protože kavárna vyhořela. Slavný třešňový koláč je tu ale pořád k dostání. Přímo nad městem ční skála s dvojitou špičkou. Uvnitř městečka North Bend je několik dalších domů, u nichž si člověk může zkusit namlouvat, že je taky zná z Lynche.
Seattle a okolí je prý jedno z nejhezčích míst Ameriky, proti čemuž se i během deštivého říjnového víkendu nedá moc protestovat. Přikrčená pod mrakodrapy tu pořád stojí nejstarší čtvrť z konce 19. století. Je tu záliv, na jeho konci Kanada. Dále několik vyhaslých sopek a rarita - deštný prales mírného pásu, kousek od divokého pobřeží Pacifiku. Po okolí taky několik indiánských rezervací, které však ignorant identifikuje tak akorát podle totemu před informačním centrem.
Seattle je také město amerických liberálů (někdo říká levičáků). Nirvana tady má muzeum, chodí se tu pozdě na schůzky a jeden z nejvlivnějších politických blogů města se jmenuje Koňský zadek. Seattle je hlavně město chytrých lidí, upozorňuje můj průvodce. Přesně nevím, jak to souvisí s těmi liberály, zapomněl jsem se zeptat, každopádně tady ale vznikl Microsoft a Starbucks.
I město chytrých lidí je prošpikované dálnicemi a zanedlouho se má stavět další, spolu s příměstskou železnicí. Ovšem bez „strukturálních“ fondů z Washingtonu. Vše pěkně za své. Pro místní to znamená přijít k referendu s otázkou, jestli je jejich rodina ochotna příštích 30 let platit o dvě stě dolarů ročně na daních víc. A co když si někdo postaví hlavu a nebude se chtít dálnici uhnout? Dělali bychom další veřejná slyšení a vysvětlovali souvislosti, říká mluvčí radnice Tim Waters. A co když ani potom ne? Takový případ se tu ještě nestal.
Autor se zúčastnil programu placeného vládou USA, zaměřeného na poznávání amerických médií.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
